Exotické rostliny

La Vallette Citrus aurantifolia (Christm.) Swingle Kyselý lajm

La Valette, Lavalette, Valleta

Pravděpodobně přirozená mutace, která vznikla na Maltě, podle francouzských pěstitelů lemonajm, na rozdíl od ostatních kyselých lajmů však snáší pokles teploty k 0°C. Strom není příliš vzrůstný, spíše řídce rozvětvený, s malými trny. Tmavě zelené listy menší, oválné, okraje mírně pilovité. Remontantní, velmi plodný, má malé bílé voňavé květy. Plody menší, vejčité až kulovité, s tenkým, poměrně hladkým oplodím a velmi šťavnatou dužninou. V chladných oblastech má v době vegetačního klidu sklon k opadávání plodů ihned po jejich vybarvení. Zajímavá z okrasného hlediska, ve Francii se hodně pěstuje v bytech.

Asahikan Citrus asahikan hort. ex Tan. Příbuzný grapefruitu

Anseikan, Azakichan

Původem z Japonska, strom rozložitý, středně vzrůstný, listy s křídlatými řapíky jako u grapefruitu, hladké, kožovité, tuhé. Plody středně velké (8,5-9,5 cm), hruškovité, mírně zploštělé, připomínají šedok. Oplodí tmavě žluté až oranžové, středně silné, dobře loupatelné, plody zploštělé. Dužnina jantarově žlutá, nasládlá, chutná jako grapefruit s pomerančovou příchutí, má 12 segmentů, semencový sloupek dutý a hodně semen. Pěstuje se v Japonsku, po obchodní stránce je bez významu, vhodný je spíše pro skleníky.

Pomum Adami Citrus aurata Risso Kříženec citroníku a šedoku

Adam's apple, d'Adam, du Paradis, Pomme d'Adam, Pomme du Paradis, Pomo d'Adamo

Velkoplodý citrus příbuzný lumii. Dříve se označoval jako C. limonum var. pomum-adami, ve Francii dodnes nazýván 'Pomme ď Adam' ("Adamovo jablko"). Podle Gallesia (1811) náleží do skupiny kříženců, kterou nazývá "Lumie". Gallesio také píše, že by to mohl být kříženec mezi pomerančovníkem a limone cedrato a že je známý z dávných dob. Marco Polo jej spatřil v Persii
(dnešní Írán) v r. 1270, Arabové ho přinesli do Palestiny ve 12. století a francouzský historik Jacques de Vitry ho popisuje ve své knize "Histoire de Jerusalem" (Historie Jeruzaléma) na začátku 13. století. Dosvědčuje, že jej spatřil v Palestině, kam se uchýlil v období křižáckých výprav. Posléze byl popsán Agostinem Del Riccio v r. 1595, Ferrarim v r. 1646, Volkamerem v r. 1708 a dalšími současnými botaniky. Podle molekulární analýzy provedené italskými badateli jsou rodičovské rostliny šedok, cedrát a citroník. Strom středního vzrůstu, spíše roste do šířky, vytváří kulovitou korunou, beztrnný nebo jen s malým množstvím trnů. Listy oválně kopinaté, velké, někdy s vroubkovanými okraji, řapíky bezkřídlé nebo jen lehce rozšířené. Květy velké, vonící, smetanové barvy s fialovým žíháním, většinou jednotlivě, na vrcholcích výhonů však ve shlucích. Plody velmi velké, různých tvarů od kulovitých po oválně vejčité, s bradavkou nebo bez ní, někdy s krčkem. Oplodí citronově žluté, ale světlejší, hladké nebo mírně hrubší, silné a hořké. Dužnina kyselá, nejedlá

Bergamotte Citrus bergamia Risso & Poit. Bergamot

Bergamot, Bergamotier, Bergamoto, Bergamotto

Stará, základní odrůda, která se objevila v Kalábrii mezi 14. až 16. stoletím, pěstuje se především v Itálii, Bimbi ji vyobrazil a nazval již v 17. století jako "Pera bergamotta, razza d'Arancio" (Hruška bergamotová, druh pomeranče). Botanické zařazení zůstává nejisté, podle Chapota (1962) by mohlo jít o přirozeného křížence mezi bigarádií a kyselou limetou, podle jiných autorů je bergamot přirozený hybrid mezi bigarádií a citroníkem. Další skupina zase uvádí možnost mutace bigarádie C. aurantium L. var. bergamia. Středně vzrůstný rozložitý keř, listy velké, kulaté, lehce zašpičatělé, s úzkými křídly a bezkřídlým řapíkem, bez trnů. Čistě bílé středně velké květy vyrůstají pouze na jaře v dubnu až květnu, plody spíše středně velké (7-8cm), hmotnost 200-220 g kulovité až hruškovité se zachovanou čnělkou, oplodí citronově žluté až žlutooranžové, na první pohled jej lze zaměnit s citronem, hladké, středně silné, pevně přiléhavé, bohaté na esenciální oleje s charakteristickou vůní. Dužnina šťavnatá, žlutozelená, jemná, silně aromatická, nahořklá a velmi kyselá, má 12-13 segmentů a hodně semen. V plodu často zůstává zbytek pestíku. Čerstvé nejsou vhodné k přímému použití, při dotyku vydávají příjemnou vůni. Plody nejsou běžně nabízeny k prodeji, využití nacházejí ve výrobě parfémů a voňavek. Vhodný pro pěstování v květináči pro atraktivní květy a vůni, dá se množit řízkováním. Rozšíření bergamotu je spojeno s objevem "kolínské vody" v Německu, jejímž autorem je Ital Giovanni Paolo Feminis, který ji poprvé vyrobil kolem r. 1676. Jako základní esenci využil silici obsaženou v oplodí. Z listů a mladých výhonků se lisuje olej petitgrain, přitom lze získat zhruba 5-6 kg oleje z 1 t plodů. Známý aromatický anglický čaj Earl Grey je připravován tak, že směs čajů je navoněna právě olejem z bergamotu. Dnes je tento druh pěstován pouze v Kalábrii. Jako podnož se používá bigarádie.

Fantastico Citrus bergamia Risso & Poit. Bergamot

Pochází z Itálie , nedávno objevený kultivar, ceněný více než ostatní bergamoty pro svou plodnost i obsah esenciálních olejů. Strom vrůstný, beztrný, kopinaté listy střední velikosti s křídlatými řapíky, s menším sklonem ke střídavé plodnosti než 'Castagnaro'. Bílé květy spíše velké , především ve shlucích. Plody kulovité, středně velké se žlutým, tenkým a příjemně aromatickým oplodím. Siklice se používají k aroma terapii a parfemaci čaje Earl Grey. Sklízí se od prosince do ledna.

Femminello Citrus bergamia Risso & Poit. Bergamot

Italská stará raná a pravidelně dobře plodící odrůda. Strom není příliš vzrůstný, korun auzavřená, listy kopinaté, středně velké, slabší úrody, květy bílé, střední velikosti ve shlucích. Plody kulovité, spíše menší, oplodí hladké, tenké, ale bohaté na velmi aromatické esenciální oleje. Nejrozšířenější Italská odrůda, tvoří až 70% úrody, dozrává dříve než 'Fantastico' do jehož vzniku byla pokládána za nejkvalitnější odrůdu.

Daoxian Wild Citrus daoxianensis S. W. He & G. F. Liu Citrus

Daoxian huapiju

Pochází z Číny, listy drobné, řapíky bezkřídlé, hustě olistěný. Plody malé, oplodí hrubé, jamkovité.

Mountain Citrus halimii B. C. Stone Citrus

Kedangsa, Kedut, Kera, Som Chit Tai

Pochází z Malajsie nebo z Thajska, objeven byl r. 1972, strom vzpřímený, středně vzrůstný, někdy řazen mezi cedráty.

Ichang Citrus ichangensis Swingle Ičang papeda

Adsae, Clon K, de Ichang, Huanong, Ichang Anthocyanné, Ichang Blanc, Ketsa Seupfu, ketsa shupfer, Ketsa-shupfu, Manao Prieo, Ma- ngua, Masan, Yeganzhi, Yichan chen

Pochází z Číny z provincií Guizhou, Hubei, Sichuan a Yunnan, ale existuje též kalifornská forma. Malý podlouhlý, středně vzrůstný keř, odolný vůči přísušku, s listy vejčitými, ostře zašpičatělými, řapíky široce křídlaté, stejně dlouhé, někdy i delší než čepel, květy poměrně malé, mladé výhony s mnoha trny, starší větve se silnými a ostrými trny. Je značně mrazuvzdorný, v Číně vydržel až -14°C, patří k nejseverněji volně rostoucím citrusům, volně roste i ve střední části Velké Británie. U nás je ověřeno, že snesl bez úhony -10°C po dobu 3 hodin. Plody malé (3-5cm), eliptické, stejně velké jako na ponciru, s tupou bradavkou a kruhovitou brázdičkou. Oplodí tmavě žlutozelené, hrbolaté, středně silné, středně přiléhavé, má hodně silic. Dužnina bílá až žlutá, jemná, nejedlá, málo šťavnatá s kapkami palčivé silice, má 8 segmentů plných monoembryonickými semeny vysoké klíčivosti a s dobrou afinitou, malé plody bez semen. Je dobrou podnoží pro citroníky. Pro zlepšení kvality plodů se prováděly v bývalém Sovětském svazu pokusy s křížením s různými druhy pomerančovníků bez velkých úspěchů. Docílilo se různé kvality šťávy, neodstranilo se však opadávání plodů. Klon 'Hsiang Yüan' mé velké plody až s 60 semeny.

Yuzu Citrus junos Sieb. ex Tan. Ičandarin

Beni Yuzu, Jutzu, Kansu, Kanzu, Kinnosu, Mukaku-yuzu, N°1-754, To Yuzu, Toko yuzu

Vznikl přirozeným zkřížením mandariny a ičang papedy, pochází z Číny, kde planě roste, byl znám již před 2500 lety, v Japonsku se pěstuje přes 1000 let i v chladnějších oblastech prefektur Kochi a Tokushima. Roste ve výškách 1400 m. Keř nebo středně vysoký vzrůstný trnitý strom, listy kopinaté, zašpičatělé, mírně zoubkované, křídlaté řapíky dosahují 1/3 délky čepele, mladé výhony načervenalé. Snáší pokles teploty až na -12°C. Plody menší až středně velké (4,5-7cm), na svou velikost lehké (100 g), zploštělé, oplodí nazelenalé, žluté až oranžové, silnější, hrubé, hrbolaté, snadno loupatelné, sladké, jedlé, využívá se jako zelenina. Dužnina jantarově žlutá, jemná, kyselá, nahořklá s pryskyřičným aroma, má málo šťávy, 11-12 segmentů a hodně semen. Sklízí se od října do března, plody nahrazují v některých oblastech citrony a limety. V Japonsku vyrábějí ze šťávy ocet i kyselinu citrónovou, plody se používají při ceremoniích ve žních a v řadě jídel a na okrasu. Využívá se hojně jako podnož při šlechtění pro jeho rychlý růst. Hodí se i pro bytové pěstování s chladným zimováním. Pěstuje se v dalších formách, např.
'Kinnosu', 'N°1-754', 'Xiecheng', 'Zhenchen', které mají méně semen. Dužnina některých klonů je nahořklá, případně nejedlá, u jiných nakyslá, příjemné chuti. Používala se v Japonsku jako chladuvzdorná podnož, je však nahrazována poncirem a jeho kříženci, v současnosti se používá jen pro odrůdu 'Tankan'.

Karna Citrus karna Raf. Velkoplodý citroník

Karna nimbu, Kharna , Khatta, Khatta de I'Inde, Khatta Karna, Soh-sarkar

Stará indická odrůda neznámého původu. Jde o vyhraněný typ stromu i ovoce, které vykazuje znaky Rough lemonu a Bigarádie a částečně i citroníku, v minulosti označovaná jako C. limonia Osbeck var. khatta Tan. V obchodě hraje roli jen rozšířené pěstování v Indii jako podnože, která však nedosahuje kvalit Rough lemonu. Strom vzpřímený silně vzrůstný, větve trnité, listy podobné citroníku, ale tmavěji zelené. Mladé výhonky purpurové. Květy středně velké s purpurovým nádechem, kvete jednou v roce. Plody středně velké (7,5 - 8cm), proměnlivého tvaru, většinou kulovité až vejčité, zpravidla s výraznou bradavkou, avšak častro zploštělé nebo bez ní. Oplodí silné 11 mm , pevné přiléhavé, sytě žluté až tmavě oranžové, povrch bradavičnatý nebo žebrovitý, má hodně silic. Dužnina nevýrazně oranžová, hrubé struktury, málo šťavnatá, velmi chutná s chutí sladkého grepu bez hořkých příchutí a  jemnou vuní připomínající bigarádii. Segmentů mívá 11, semencový sloupek středně velký, polodutý. Má četná částečně polyembronická semena.

Keraji Citrus keraji hort. ex Tan. Mandarina

Kdysi řazena jako varieta C. nobilis Lour. subsp. suntara var. kagoshimensis. Prof. T. Tanaka jí dal status botanického druhu. Strom rozložitý, středně vzrůstný. Plody středně velké, silně zploštělé (4,5-7,5 cm), s brázdou, oplodí tmavě žluté, drsné, slabší, lehce loupatelné, snadno pufne. Dužnina jantarově žlutá, jemná, sladká, má 9 segmentů, semencový sloupek dutý a střední počet semen. Pěstuje se v Japonsku, je velmi chladuvzdorná.

Tahiti Citrus latifolia (Y. Tan.) Tan. Velkoplodý kyselý lajm

à gros fruit, de Perse, Green Lime, Page, Persa lime, Persian, Perský lajm, Sicilian, Tahitian, USDA Nº1, USDA Nº2, USDA-2, Venetico, Wilder, Wilder seedless

Považuje se za křížence kyselého lajmu a citroníku nebo cedrátu. Na Havaji jej získal a popsal r. 1943 Dr. H. J. Webber. Předpokládalo se také, že přišel do Středozemí z Persie ( Persian 'Persa lime'), a dnešního Iránu. V současné době se tam však již nevyskytuje. Portugalci jej dovezli do Brazilíe, odkud se kolem r. 1824 dostal do Austrálie. Nazev 'Tahiti' dostal pro to, že byl do Kalifornie dovezen mezi roky 1850 - 1880 z tahitských ostrovů ve Francouzské Polynesii. Atraktivnější než kyselý než kyselý lajm 'West Indian', obchodního uplatnění jako 'zelený citron' došel v průběhu 1. světové války. Od odrůdy 'Bearss' se liší jen nepatrně. Hustě olistěný vzrůstný strom nebo keř střední velikosti s tučnými , středně velkými , tmavě zelenými na krajich mírně zoubkovanými, mirně trnitý, květy voňavé velké až 2,5cm. Je citlivý na chlad jako citroník, částečně jej poškozuji mrazy -3 až -4°C, je citlivý na skvrnitost citrusů. Je triploidní, má bezsemenné plody, které se spíše podobají malým citronům než lajmům. Plody malé až střední ( 4-7cm) , eliptické, oplodí v průběhu zimního dozrávání žlutozelené až bledě žluté, tenké, má hodně silic. Dužnina žlutá, jemná, velmi šťavnatá (až 55%) a kyselá (5-6%) s tipickou chutí limety, má 10 až 11 segmentů. Plody špatně drží na stromě, sklízejí se už se zeleným oplodím, při přezrání muže oplodí na špičce praskat. Vhodný pro pěstování v květináčich. V americkém průmyslu se plně uplatnil jeho klon 'Persian', který lépe snáší chlad, avšak postrádá mnoho z jeho chuti a vůně. Vzrůst má silnější, rovněž listy jsou větší a mají okřídlené řapíky. Hodně se pěstuje též v Mexiku, sklízí se od května do září, nově se uplatňuje v Austrálii na východním pobřeží. Jako podnož se doporučuje 'Alemow' nebo Rough lemon, v Mexicu též citrange, ale běžní pěstitelé nejčastěji používají bigarádii, kde však hrozí riziko tristézy. K nám se dostal poprvé asi roku 1940 se záslikou holandských tulipánů z Nizozemí do zahradnictví na Roudné u Plzně, kde byl zahradníkem Rudolf Radou, který jej pěstoval ve vlastním skelníku, rozmonžil řízky a rozšířil po celé republice. Bezvirózní klony 'USD N°1' a 'USDA N°2' pochází od Dr. Jamese Chidlse z výzlumné stanice ministerstva zemědělství v Orlandu na Floridě. Odrůda 'Bearss' je někdy uváděná jako klon.

Eustis Limequat Lajmkvat Limonela

Kultivar vyšlechtěný Dr. W. T. Swinglem v r. 1909 v Eustis na Floridě, popsán a pojmenován v r. 1913. Vznikl křížením kumkvatu 'Marumi' a mexického lajmu 'West Indian', jemuž se blíží barvou. Všechny lajmkvaty jsou chladuvzdornější než lajmy, avšak méně odolné než kumkvaty. Strom rozložitý, středně vzrůstný, vytváří dlouhé výhony, plodnost střední, trny malé, ale velmi ostré. Listy jednoduché, nahoře tmavé, zespodu světleji zelené, 5-7,5 cm dlouhé, mírně miskovité. Řapíky jsou úzce okřídlené. Poupata i květy čistě bílé. Plody kulovité až oválné, malé, asi 3-4 cm široké, hmotnost 15-20 g, špička bradavčitá, podobné kumkvatům. Oplodí světle žluté, se zelenými skvrnami, hladké, tenké asi 1,5 mm se zřetelnými siličnatými žlázkami, sladké, beze stop hořkosti jako lajmy. Dužnina světle zelená, po úplném dozrání světle žlutá, jemná, křehká, šťavnatá, velmi kyselá, aromatická, má 6-9 segmentů a 5-12 velmi malých nazelenalých semen. Plody dosahují vynikající kvality, sklízejí se po dosažení tržní velikosti, ale ne zcela vybarvené, kdy připomínají citron. Dosahuje vyšší plodnosti než mexický lajm 'West Indian', plodí téměř celoročně. Je vhodný jak pro skleníky, tak i pro bytové pěstování v květináčích. Název klonu 'Limonela' není ověřen.

Tavares Limequat Lajmkvat

Kříženec kyselého lajmu 'West Indian' ('Mexican') a kumkvatu 'Nagami', vyšlechtěn r. 1909 Dr. W. T. Swinglem na Floridě, pojmenován je po městě Tavares. Strom vzrůstný s krátkými trny, pupeny růžové. Plody asi 3,5-5 cm dlouhé a protáhlé, s malým krkem, oplodí tenké, hladké, jemné, ve zralosti jasně žluté, s kořeněnou příchutí. Dužnina šťavnatá, velmi kyselá, 7-8 segmentů se 6-11 velkými semeny. Sklízí se od listopadu do března. Z trojice kříženců 'Eustis', 'Lakeland', 'Tavares' nejméně úspěšný.

Palestine Citrus limettioides Tan. Sladký lajm

Balady, Boussora, de Palestine, di Palestina, Dolce Indiana, Douce, Douce de Palestine, Dulce, Dulce Palestina, Helou, Chaksi, Indian Sweet, Kieffer, Limun helou, Limun succari, Limûn Helou Succari, Mitha nimbu, Mitha-kaghzi, Palestine sweet, Sidi amer, Sweet, Trabelsi, Tree 1-2-5, Wahi, Weirick

Pochází z Indie, kde je také nejvíce rozšířený, je oblíben na Blízkém Východě, v Egyptě a v Latinské Americe, velmi dobře snáší podnebí severní Itálie. Strom vzpřímený, středně vzrůstný, roste spíše do výšky, trnité rozvětvené větve nepravidelného růstu, olistění středně husté, listy světle zelené, středně velké, oválně eliptické, se zaoblenou špičkou, mladé výhonky čistě zelené. Má snahu stáčet listy do misky. Květy jednotlivé i ve shlucích, čistě bílé, voňavé. Plody střední velikosti (6-8 cm), kulovité až ke špici protáhlé nebo mírně eliptické, někdy slabě žebrovité, na bázi okrouhlé, často s nepatrnou bradavkou obklopenou mělkou brázdičkou. Oplodí tenké až velmi tenké, hladké, přiléhavé, zvlněné podle segmentů, obtížně loupatelné, zelené až oranžově žluté, povrch hladký až velmi hladký, výrazné siličné žlázky sahají až k povrchu, vůně silic výrazná. Dužnina slámově žlutá, jemná, velmi šťavnatá s mírně nahořklou pachutí, mdlá, poněvadž zcela chybějí kyseliny, má 10-14 segmentů, semencový sloupek dutý a málo až středně semen, jsou vysoce embryonická, lehce nahnědlá, dělohy slabě zelené. Pěstuje se i na zahrádkách a je vhodný i k pěstování v bytech, vyrábí se z něj osvěžující nápoje. Je využíván jako významná podnož v Indii, Izraeli (pro pomerančovník 'Shamouti') a v Palestině, plody jsou lepší než na rough lemonu. Je zajímavé, že i když společně s lajmem 'Tahiti' vykazuje určité podobnosti s indickým citroníkem 'Kumaon' nebo tuniskou limetou 'Sweet', nemají žádnou podobnost s typickým kyselým drobnoplodým lajmem. Pro velký obsah vitaminu C má své místo v lékařství. Existují četné další klony, které se liší oplodím, nebo tím, že nemají bradavky nebo se různí bohatostí úrody. I dnes se projevují značné rozdíly mezi plody, které vyzrály např. v pouštích Kalifornie, které se liší velikostí, barvou, tvarem i strukturou oplodí od plodů dozrálých ve velkých pobřežních oblastech. V Indii je znám jako 'Mitha nimbu', v Egyptě pod názvy 'Limun helou' a 'Limun succari', je oblíben dětmi. Klon 'Weirick' je menší (5,5-6 cm) s malým krkem, oplodí hrubé a oranžové a dužnina má 8-9 segmentů

Sweet Citrus limetta Risso Limeta

à Mamelon, Alumia, C&M Sweet, de Tunisie, di Spagna, Dolce Romana, Douce, Limocello, Limon Dulce, Limoncello, Mamelon, Manao Wan, Marrakech, Mary Ellen Sweet, Mills, Millsweet, Mitha-tulia, Mithi Tulia, Patriarca, Patriarcha, Romana, Sniff, Sniff sweet red

Sladká středozemní odrůda neznámého původu, nacházela se v medicejských zahradách již v 17. století, pravděpodobně pochází původně z Indie, kde se dosud pěstuje v oblastech Nilgris a Malabar. Strom vzpřímený, středně vzrůstný, robustního habitu, velmi plodný, koruna košatá, kulovitého tvaru. Listy střední velikosti, vejčité, v mládí zelené, květy čistě bílé, mají příjemnou vůni. Remontantní, neustále bohatě kvete od jara do podzimu, květy jsou bílé, vonící, ve shlucích i jednotlivě. Plody středně velké (5-6,5 cm), hmotnost 90-100 g, kulovité, na pólech lehce zploštělé, při apexu brázdička s prominující typickou bradavkou, oplodí žluté, zrnité, tenké, spíše tuhé, snadno loupatelné, protože k dužnině nepřiléhá příliš pevně, bohaté na esenciální oleje. Dužnina světle zelenožlutá až žlutá, středně jemná, velmi šťavnatá (až 46 %) a aromatická, mdle sladká, absolutně bez kyselin, někdy natrpklá, velmi aromatická, má 10 segmentů téměř bez semen. Chalazální skvrna krémově zbarvená, u některých klonů purpurová. Používá se jako podnož pro kyseloplodé, zákrskovitě rostoucí citrusy. Objevuje se ještě ve starých zahradách, kde ji hojně pěstovali muslimové a Izraelci. Je velmi zajímavá z okrasného hlediska pro bohaté kvetení a plody, které dlouho vydrží na stromě. Klony 'Mills' a 'Millsweet' jsou poměrně málo známé ve Středomořské oblasti, i když jde o starou odrůdu. Uvádí se, že již v r. 1822 rostly v Jižní Americe. Jsou však poněkud nižšího vzrůstu, plody jsou menší, dužnina má sladší chuť a menší obsah kyselin. Nazývají se též "sladký citron", ve Francii jsou známé též pod názvem 'à Mamelon'. Klon
'Sniff' má mladé výhony fialové, oplodí i dužninu oranžovou. Klon 'de Tunisie' pochází z Tunisu, klon 'Marrakech' má 5-7 semen.

Pyriformis Citrus Lumia Risso&Poit. Lumia

Pera del Commendatore

Okrasná odrůda, patrně poprvé ji popsal Risso v r. 1818, který dále uvádí, že ještě není v Itálii známa, a že nejhezčí strom lze spatřit v Paříži, který je 25 let starý a jehož majitelem je M.Huardi, dnes se pěstuje například v botanické zahradě ve Villa Hanburi. Zřejmě přirozený kříženec citroníku a grapefruitu. Strom středního vzrůstu, koruna kulovitá, rostoucí spíše do výšky. Listy velké, kopinaté, okraje mírně zoubkované, řapíky křídlaté. Květy velké, vonící, spíše ve shlucích. Plody značné velikosti, ruzných tvarů, liší se i velikosti, hruškovité, ozdobné. Hladké oplodí silné, žluté, dužina málo šťavnatá, nazelenalá, mdlé chuti. Pracovní skupina v Institutu rostlinné kultury Univerzity v Katánii, jejímiž členy byli Zi Niu Deng, Alessandro Gentile, Elisabetta Nicolosi, Giovanni Continela a Eugenio Tribulato, provedla analýzu genotypu této odrudy a odrůdy 'Pomum Adami' s využitím molekulárních markerů. Z výsledku vyplynulo, že rodičovské rostliny těchto dvou kříženců jsou šedok, cedrát a citroník.

Alemow Citrus macrophylla Wester Příbuzný lajmu podobný citroníku či šedoku

Alemon, Alemow 4n, Alimau, Colo, Macrophylla, Variegata

Panašovaná varianta je velmi zajímavá z okrasného hlediska rouby pocházejí z Německa.

Kalamondin Citrus madurensis Lour. Kalamondin

Calamansi, Calamondin, Calamondin sport, Calamonding, Calamondino, Comun, de Madure, des Philippines, Gan, Golden lime, Hazara, Hong Kong, Chi Chieh, China Orange, Chuit, Kalamansi, Kesturi, Limonsito, Ma-nao-wan, Musk, Shikikitsu, Shikinari-mikan, Si ji ju, Sijiyou, Small flowered, Soleiado, Som-ma-pide, Szukai-kat, Tokan, Tokin kan, Zwergorange

Pochází z Číny, rozšířil se postupně na Filipíny a do Indonésie, v padesátých letech 20. století byl přivezen do Itálie do výzkumného střediska v Acireale. Je příbuzný mandarinám, podle některých botaniků se jedná o křížence mezi mandarinou a kumkvatem 'Nagami', jméno kalamondin je používáno i jako obecný název. Rozšířil se do mnoha zemí i pro svůj dekorativní vzhled, komerčně se pěstuje v Indonésii, Malajsii, Thajsku a na Filipínách, kde je známý pod jménem 'Calamansi'. Keř nebo strom střední velikosti, v tropech až 6 m vysoký, velmi úrodný, koruna hustá, ve stáří kulovitá, větve tenké, obvykle bez trnů, listy malé, kožovité, široce oválné, je dost odolný. Květy drobné, bílé, jemné vůně podobné planice, je remontantní, ale hlavní období kvetení je od jara do pozdního podzimu. Plody malé, u nás obvykle 2,5-4 cm, v domovině však až 5 cm v průměru, mírně zploštělé, báze propadlá, oplodí intenzivně oranžové až načervenalé, avšak při pěstování v tropech zůstává zelené, velmi tenké, hladké, loupatelné až při plné zralosti nebo přezrání, jedlé a sladší než dužnina, která je kyselá, oranžová až tmavě oranžová, šťavnatá, má 7-10 segmentů s 5-7 polyembryonickými semeny, některé klony mohou mít i přes 10 semen. Plody na stromě dlouho vydrží, ovšem mohou pufnout, konzumují se syrové v dobře vyzrálém stavu nebo se vcelku konzervují, dělají se z nich marmelády, želé, sirupy, likéry nebo se opékají na oleji. Oplodí se používá ke kořenění konzerv. Velmi zajímavá vlastnost, kterou se odlišuje od většiny ostatních citrusů, je tolerance suchého tepla v bytech, proto je velmi vhodný pro pěstování v bytech, pro okrasné účely i jako podnož např. pro kumkvaty, pro mírný vzrůst, pro příznivé ovlivňování plodnosti naštěpovaného kultivaru, pro chladuvzdornost (-6°C) i pro odolnost vůči nemocem. Snadno se rozmnožuje řízkováním a pěstuje se i formou bonsají. V období Vánoc je obzvlášť žádaný jako pokojová rostlina. Ve Vietnamu představuje kalamondin symbol blahobytu. Při významných oslavách bývá darován na důkaz přání hodně štěstí. Někdy se rozšiřuje pod starým neplatným označením C. Mitis nebo C. microcarpa, v australských zahradnictvích bývá často chybně označován jako kumkvat. Klon 'Shikinari mikan' má větší a sladší plody, listy tlustší, pylová zrna jsou větší. Synonymní označení 'Hong Kong' mohlo vzniknout chybou či záměnou se stejnojmenným kumkvatem, ale občas se s ním lze setkat. Pod názvem 'Kalamansi' je znám na Havaji.

Kalamondin Citrus madurensis Lour. Kalamondin

Calamansi, Calamondin, Calamondin sport, Calamonding, Calamondino, Comun, de Madure, des Philippines, Gan, Golden lime, Hazara, Hong Kong, Chi Chieh, China Orange, Chuit, Kalamansi, Kesturi, Limonsito, Ma-nao-wan, Musk, Shikikitsu, Shikinari-mikan, Si ji ju, Sijiyou, Small flowered, Soleiado, Som-ma-pide, Szukai-kat, Tokan, Tokin kan, Zwergorange

Pochází z Číny, rozšířil se postupně na Filipíny a do Indonésie, v padesátých letech 20. století byl přivezen do Itálie do výzkumného střediska v Acireale. Je příbuzný mandarinám, podle některých botaniků se jedná o křížence mezi mandarinou a kumkvatem 'Nagami', jméno kalamondin je používáno i jako obecný název. Rozšířil se do mnoha zemí i pro svůj dekorativní vzhled, komerčně se pěstuje v Indonésii, Malajsii, Thajsku a na Filipínách, kde je známý pod jménem 'Calamansi'. Keř nebo strom střední velikosti, v tropech až 6 m vysoký, velmi úrodný, koruna hustá, ve stáří kulovitá, větve tenké, obvykle bez trnů, listy malé, kožovité, široce oválné, je dost odolný. Květy drobné, bílé, jemné vůně podobné planice, je remontantní, ale hlavní období kvetení je od jara do pozdního podzimu. Plody malé, u nás obvykle 2,5-4 cm, v domovině však až 5 cm v průměru, mírně zploštělé, báze propadlá, oplodí intenzivně oranžové až načervenalé, avšak při pěstování v tropech zůstává zelené, velmi tenké, hladké, loupatelné až při plné zralosti nebo přezrání, jedlé a sladší než dužnina, která je kyselá, oranžová až tmavě oranžová, šťavnatá, má 7-10 segmentů s 5-7 polyembryonickými semeny, některé klony mohou mít i přes 10 semen. Plody na stromě dlouho vydrží, ovšem mohou pufnout, konzumují se syrové v dobře vyzrálém stavu nebo se vcelku konzervují, dělají se z nich marmelády, želé, sirupy, likéry nebo se opékají na oleji. Oplodí se používá ke kořenění konzerv. Velmi zajímavá vlastnost, kterou se odlišuje od většiny ostatních citrusů, je tolerance suchého tepla v bytech, proto je velmi vhodný pro pěstování v bytech, pro okrasné účely i jako podnož např. pro kumkvaty, pro mírný vzrůst, pro příznivé ovlivňování plodnosti naštěpovaného kultivaru, pro chladuvzdornost (-6°C) i pro odolnost vůči nemocem. Snadno se rozmnožuje řízkováním a pěstuje se i formou bonsají. V období Vánoc je obzvlášť žádaný jako pokojová rostlina. Ve Vietnamu představuje kalamondin symbol blahobytu. Při významných oslavách bývá darován na důkaz přání hodně štěstí. Někdy se rozšiřuje pod starým neplatným označením C. Mitis nebo C. microcarpa, v australských zahradnictvích bývá často chybně označován jako kumkvat. Klon 'Shikinari mikan' má větší a sladší plody, listy tlustší, pylová zrna jsou větší. Synonymní označení 'Hong Kong' mohlo vzniknout chybou či záměnou se stejnojmenným kumkvatem, ale občas se s ním lze setkat. Pod názvem 'Kalamansi' je znám na Havaji.

Chinotto Citrus myrtifolia Raf. Činoto

à feuilles de myrte, a foglia di Bosso, Boxwood leaf chinoto, foglia di Bosso, Hardas, Chinets, Chinettos, Chinois, Chinotto hybrid, Chinotto variant, Myrte leaf, Myrtifolia, Myrtleleaf, Myrtle-Leaf

Kultivar pocházející z jižní Číny, v Itálii je známý po řadu století, pěstuje se též v Alžíru a Izraeli pod názvem 'Hardas'. Podle malíře Nimbuse byl pod názvem "Arancio della China" pěstován v medicejských zahradách již v 16. století. Agostino Del Riccio o něm napsal v r. 1595: "pomeranč z Číny vytváří malé rostliny jako španělská myrta". Ferrari jej popsal jako "Aurantium Sinense", J. Ch. Volkamer popisuje jeho celoroční pěstování v květnících, zmiňuje více klonů a nazývá jej "Arancio nano quasi agro" (málo kyselý malý pomeranč), "Arancio nana dolce" (sladký malý pomeranč), "Arancio da China nanino garbo" (líbezný malý pomeranč z Číny), "Arancio detto Pomin di Dama" (pomeranč zvaný dámské jablíčko) nebo "Aranzo Nanino da China" (malý pomeranč z Číny). Dekorativní rostlina malého až středního vzrůstu, keřovitého habitu, husté koruny, velmi plodná. Odlišuje se svými drobnými, kožovitými a špičatými listy, které se podobají lístkům myrty; proto se také nazývá někdy "mortella" (Myrtus communis L.). Větve beztrnné s krátkými nódy, takže korunka je symetrická, kulovitá s hustým, tmavozeleným olistěním, mladé výhony do fialova, vysoce dekorativní. Remontantní, kvete hojně však především na jaře a na podzim. Drobné bílé květy ve velkém množství na nových i starých větvích vytvářejí jedinečný kontrast s tmavě zelenými listy. Jejich lahodná vůně je srovnávaná s planikou. Plody kulovité, průměr 3-5 cm, hmotnost 40-50 g, na pólech zploštělé, velmi ozdobné, běžně v trsech, vydrží na rostlině velmi dlouho, oplodí tmavě žluté až oranžové, v plné zralosti sytě oranžové. Dužnina plodů je kysele nahořklá, světle oranžová, málo šťavnatá, má 9-10 segmentů a málo až středně semen, na stromě vydrží až dva roky. Plody se konzumují proslazené, kandované, v Itálii se používají na výrobu osvěžujících nápojů (Chinotto) a likérů, ve Francii v Aptu u Avignonu se prodávají krystalizované (naložené v cukru) spolu meruňkami, třešněmi a dalšími plody. Zelené sklizené plody se máčejí v mořské vodě, z jejich kůry se získává olej. Působí okrasným dojmem po celý rok. Dobře srůstá s ostatními podnožemi, je vhodný pro pěstování v květináčích, pravidelně rodí, pro svůj téměř zakrslý růst a malé listy je ceněn milovníky bonsají. Klon
'Boxwood leaf chinoto', který se pěstuje v Kalifornii, je údajně neplodný

Kawano Natsudaidai Citrus natsudaidai Hayata Natsudaidai

Kawano, Kawano natsu mikan

Japonská odrůda, zřejmě kříženec mandariny a šedoku, vznikla z odrůdy 'Natsudaidai', nalezena r. 1950. Plody velké jako grapefruit, méně zploštělé, oplodí tmavěji oranžové a jemnější než má 'Natsudaidai', hladké, tenké, dobře loupatelné. Dužnina světle oranžová, jemná, ne příliš šťavnatá, membrány segmentů výrazně hořké, po jejich odstranění osvěžující, mírně hořké chuti připomínající grapefruit, má 15-20 semen. Dozrává o něco dříve než mateřská odrůda. Zřejmě nemá nic společného s mandarinou unšiu 'Kawano'

Natsudaidai Citrus natsudaidai Hayata Natsudaidai

Daidai, Daidai-mikan, Japanese bitter, Japanese summer, Natsu mikan, Natsudaïdaï, Natsumikan, Ri ben ku ju, Summer, Tajima

Středně vzrůstná odrůda, zřejmě kříženec mandariny a šedoku, pochází z prefektury Yamaguchi v Japonsku, kde se také pěstuje, údajně dosud existuje původní strom. Původní semenáče prý byly nalezeny ke konci 17. století, původ není jasný, asi se jedná o křížence šedoku, dle některých pramenů možná bigarádie, s mandarinou. Anglický název 'Japanese summer' i japonský
"natsu" = "léto" vystihuje pozdní dozrávání plodů, které trvá obvykle 12-14 měsíců po odkvětu. V zimě zastaví růst, plody neopadnou a na jaře pokračují ve vývoji. V přírodě dorůstá strom 3,5 m, v bytě asi 1,5 m, nejlépe naroubovaný na bigarádii. Starší větve bez trnů, silné kožovité listy velké, tmavě zelené, tvarově se podobají mandarinovým, jsou odolné vůči chorobám i škůdcům. Plody velké až obrovské (10,5-15 cm), hruškovité, na koncích zploštělé, báze s brázdou. Oplodí tmavě žluté až oranžové, hrubě zrnité, středně silné, loupatelné, má hodně silic. Dužnina oranžová, hrubá, šťavnatá, velmi kyselá a hořká, má 12 segmentů s velmi tuhými membránami, takže se často na jídlo též odstraňují, semencový sloupek dutý, semen má hodně. Je remontantní a má vynikající plodnost. Dozrává velmi pozdně, v dubnu až v květnu, dobře drží na stromě, neopadávají a dobře se skladují, ztrácí však na kvalitě, jestliže plody zůstanou příliš dlouho na stromě, protože vysychá (granuluje). V Japonsku je významným tržním druhem, po mandarinách unšiu nejdůležitějším citrusem Japonska. Aby zbavili šťávu trpkosti způsobené naringinem, máčejí oloupané plody ve vodě, čímž se ztratí 30-60 % hořkosti. Plody vložené na 8 minut do vody teplé 60-65°C ztratí až 90 % naringinu, aniž by se rozpadly. Tak se získají použitelné segmenty bez hořkosti. Plody se dají také máčet 10 minut v 80°C teplém cukrovém nálevu. Také se nyní sklízí předčasně již v lednu a skladuje až do léta, čímž dojde k poklesu kyselosti. Dal vzniknout mnoha klonům i šlechtěncům, z nichž mezi nejznámějšími je 'Kawano Natsudaidai' (nezaměňovat s mandarinou unšiu 'Kawano'), která je sladší než pozdní, velmi kyselá odrůda 'Tajima'.

Jokan Citrus obovoidea hort. ex I. Takahashi Příbuzný grapefruitu

Hyaku jukon

Pěstuje se v Japonsku.

Chironja Orangelo Oranželo

Clone 2-3, Clone 2-4, Clone 3-6, Djerook Sinonja

Pochází z Portorika, kde jej r. 1956 objevil Carlos G. Moscoso, zřejmě se jedná o přirozený hybrid vykazující charakteristické rysy pomerančovníku a především grapefruitu, k nimž bývá někdy řazen. Jeho jméno je složeno z názvů china, místní název pro pomeranč, a toronja, španělský název pro grapefruit. Vzrůstný strom, listy se široce křídlatými řapíky připomínající grapefruit, mladé větve trnité. Hlavní kvetení je na přelomu jara a léta, ale v menším rozsahu kvete celý rok, plodit začíná v 6 letech. Plody se většinou objevují jednotlivě, ale mohou být i v trsech, dobře drží na stromě, jsou středně velké (8-9,5 cm), hmotnost 290-310 g, kulovité, někdy široce vejčité až hruškovité, oplodí silné 9-11 mm, hladké, mírně zrnité, dobře loupatelné, sytě žluté. Dužnina žlutavě oranžová, hrubá, velmi šťavnatá, před dozráním velmi kyselá a hořká, v plné zralosti sladká a bez hořké chuti grapefruitu, má 9-13 segmentů, semencový sloupek dutý a jen několik (4-5 ) vysoce polyembryonických semen. Je oblíbený na Portoriku, plody se konzumují se buď klasicky oloupané, lžičkou rozkrojené napůl anebo se vymačkají na šťávu, do sirupů, oplodí se kanduje.

Nippon Orangequat Oranžkvat

Raná odrůda, kříženec mandariny unšiu a kumkvatu 'Meiwa'. Byla vytvořena ve Washingtonu a zaregistrována r. 1932. Slabě rostoucí atraktivní kompaktní strom střední velikosti, listy tmavě zelené, velmi plodný. Plody středně velké, větší než u kumkvatu (5-6cm), široce vejčité. Oplodí poměrně silné a houbovité, tmavě oranžové, dužnina kyselá, připomíná tak velký kumkvat. Plody mohou zůstat na stromě několik měsíců.

Peretta Citrus peretta Risso Velkoplodý citroník

a Pera, Pera, Peretta of France, Peretto de Firenze

Historická odrůda, která byla v medicejských zahradách již v 17. století, pěstuje se ojediněle v Itálii a na francouzské Riviéře. Statný plodný strom rostoucí do výšky, s hustou korunou, krátkými internodii a krátkými trny. Listy elipsovitě protáhlé s ostrou špičkou, okraje jemně zoubkované. Nachově zabarvená poupata ve shlucích i jednotlivě. Plody atraktivní, protáhlé, středně velké, kulovité až hruškovité plody podobné cedrátu s protaženým krčkem a na špici jako by useknuté, v plné zralosti světle žluté. Oplodí značně silné, cedrátové, citrónově žluté, dužnina sladké, nevýrazné nevalné chuti, díky níž nenašla větší rozšíření. Hodí se jako podnož, především pro mandariny. Dr. W. T. Swingle a Tintori ji řadí jako C. limon (L.) Burm. f. cv. Pera.

Moï Citrus pennivesiculata (Lush.) Tan. Přirozený kříženec citroníku

Attara, Baduvapuli, CRC 2434, Gajanimma, Moi

Pochází z Vietnamu, ve Francii známý pod jménem 'Moï', což znamená vietnamsky "divoký", jinde (např. v Indii) pod názvem 'Gajanimma'. Strom rozložitý, středně až bujně vzrůstný, s 2-4 cm dlouhými trny. Listy velké, květy drobné, s fialovým nádechem. Plody spíše velké (9-10 cm), kulovité, na pólech oploštělé, mají brázdu u báze, oplodí citronově žluté, hladké nebo hrbolaté, středně silné, s četnými siličnatými žlázkami, drží pevně. Dužnina žlutá až zelenkavá, jemná, kyselá, silně aromatická,16 segmentů, má hodně malých semen. Používá se též jako podnož.

Sudachi Citrus sudachi hort. ex Shirai Příbuzný ičang papedy

Tanenashi sudachi

Pochází z Japonska, strom rozložitý, spíše málo vzrůstný, odolný vůči řadě chorob včetně gumózy a rakoviny citrusů, údajně chladuvzdorný až do -12°C. Plody malé (3-3,5 cm), hmotnost 30-40 g, zploštělé, připomínají ičandarin 'Yuzu' nebo odrůdu'Kabosu', oplodí tmavě oranžové, tenké, dobře loupatelné, se silicemi. Dužnina oranžová, jemná, aromatická, má 10 segmentů a málo semen. Sklízí se koncem léta a lze jej dlouho skladovat podobně jako 'Kabosu'. 'Tanenashi sudachi' je pravděpodobně jen klon.

Volkameriana Citrus volkameriana (Pasq.) Tan. Volkameriana

de Volkamer, Variegata, Volckamer, Volkamer, Volkameriano

Dle původní Tanakovy klasifikace rangpur (C. limonia Osbeck), nikoliv samostatný C. volkameriana (Pasq.) Tan. Podle jiných autorů jde o rough lemon, případně hybrid citroníku a bigarádie, řazen byl i přímo k bigarádiím. Jde o historický druh popsaný již v 17. století Ferrarim v jeho pojednání o citrusech z r. 1646. Pojmenován po norimberském zahradníkovi J. Ch. Volkamerovi. Má schopnost přizpůsobit se vápenitým půdám. Je citlivý na chlad, avšak odolnější než rough lemon, teploty by neměly klesat pod 10°C. Naroubován na citroníku, pomerančovníku 'Valencia', tanžerině‚ pupečném pomerančovníku nebo grapefruitu přináší bohatou úrodu. Strom o něco menší než citroníky, vzrůstný, mladé semenáče mívají množství trnů 12-15 mm dlouhých, ale v dospělosti mizí a objevují se příležitostně u starších exemplářů. Krátce řapíkaté listy jsou elipsovité, více či méně s pilovitým okrajem 9,5-15 cm dlouhé. Kořenový systém povrchový, dobře snáší vápenité i těžké půdy, částečně i zasolené. Je tolerantní k tristéze a exocortis a velmi rezistentní vůči mal-seccu. Citlivý částečně na xyloporózu, veination, woody gall a fytoftóru. Trpí nematodami, snáší dobře přesazování a je dlouhověký jako rough lemon. Bílé květy mají krátké stopky, 3-6 korunních plátků, v průměru 3,5 cm široké, vydávají jen mírnou vůni, vytvářejí se v malých trsech hned od začátku větví a na vrcholcích. Hojné plody středně velké (6-6,5 cm), hmotnost průměrně 130 g, kulovité až oválné, tvarem podobné citronu, oplodí žluté, později světle oranžové až načervenalé, zrnité, drsné, slabší až středně silné, pevně přiléhavé. Dužnina žlutá až žlutooranžová, velmi šťavnatá, kyselá, slabě nahořklá, přijatelné vůně, kvalita střední až nízká, obsahuje 7-11 segmentů a velký počet polyembryonických semen malých rozměrů. Plodící stromy jsou velmi ozdobné, plody lze využít jako citrony. Výborná podnož, růst ve skleníku je velmi rychlý, lze ji roubovat již ve věku 1,5-2 let. Kompatibilita s ostatními citrusy je dobrá, zlepšuje odolnost vůči gumóze, podporuje bujný vzrůst a vynikající plodnost především citroníků, roubovanci, zejména pomerančovníky, mívají méně šťávy a cukrů a více kyselin než na podnoži 'Troyer'. V současnosti je proto doporučován jako podnož pro citroníky v propustné písčité půdě a bezmrazém prostředí, z pomerančovníků pro odrůdy 'Valencia' nebo 'Midsweet', ale ne pro kultivar 'Hamlin'. Jako podnož se používá v Brazílii, Argentině a na Floridě. Ve Španělsku jsou stromy na této podnoži rozdílné v habitu. Existují dva panašované klony, jeden bíle a druhý žlutě.

Volkameriana Citrus volkameriana (Pasq.) Tan. Volkameriana

de Volkamer, Variegata, Volckamer, Volkamer, Volkameriano

Dle původní Tanakovy klasifikace rangpur (C. limonia Osbeck), nikoliv samostatný C. volkameriana (Pasq.) Tan. Podle jiných autorů jde o rough lemon, případně hybrid citroníku a bigarádie, řazen byl i přímo k bigarádiím. Jde o historický druh popsaný již v 17. století Ferrarim v jeho pojednání o citrusech z r. 1646. Pojmenován po norimberském zahradníkovi J. Ch. Volkamerovi. Má schopnost přizpůsobit se vápenitým půdám. Je citlivý na chlad, avšak odolnější než rough lemon, teploty by neměly klesat pod 10°C. Naroubován na citroníku, pomerančovníku 'Valencia', tanžerině‚ pupečném pomerančovníku nebo grapefruitu přináší bohatou úrodu. Strom o něco menší než citroníky, vzrůstný, mladé semenáče mívají množství trnů 12-15 mm dlouhých, ale v dospělosti mizí a objevují se příležitostně u starších exemplářů. Krátce řapíkaté listy jsou elipsovité, více či méně s pilovitým okrajem 9,5-15 cm dlouhé. Kořenový systém povrchový, dobře snáší vápenité i těžké půdy, částečně i zasolené. Je tolerantní k tristéze a exocortis a velmi rezistentní vůči mal-seccu. Citlivý částečně na xyloporózu, veination, woody gall a fytoftóru. Trpí nematodami, snáší dobře přesazování a je dlouhověký jako rough lemon. Bílé květy mají krátké stopky, 3-6 korunních plátků, v průměru 3,5 cm široké, vydávají jen mírnou vůni, vytvářejí se v malých trsech hned od začátku větví a na vrcholcích. Hojné plody středně velké (6-6,5 cm), hmotnost průměrně 130 g, kulovité až oválné, tvarem podobné citronu, oplodí žluté, později světle oranžové až načervenalé, zrnité, drsné, slabší až středně silné, pevně přiléhavé. Dužnina žlutá až žlutooranžová, velmi šťavnatá, kyselá, slabě nahořklá, přijatelné vůně, kvalita střední až nízká, obsahuje 7-11 segmentů a velký počet polyembryonických semen malých rozměrů. Plodící stromy jsou velmi ozdobné, plody lze využít jako citrony. Výborná podnož, růst ve skleníku je velmi rychlý, lze ji roubovat již ve věku 1,5-2 let. Kompatibilita s ostatními citrusy je dobrá, zlepšuje odolnost vůči gumóze, podporuje bujný vzrůst a vynikající plodnost především citroníků, roubovanci, zejména pomerančovníky, mívají méně šťávy a cukrů a více kyselin než na podnoži 'Troyer'. V současnosti je proto doporučován jako podnož pro citroníky v propustné písčité půdě a bezmrazém prostředí, z pomerančovníků pro odrůdy 'Valencia' nebo 'Midsweet', ale ne pro kultivar 'Hamlin'. Jako podnož se používá v Brazílii, Argentině a na Floridě. Ve Španělsku jsou stromy na této podnoži rozdílné v habitu. Existují dva panašované klony, jeden bíle a druhý žlutě.

Montana Citrus webberii Wester Hybridní papeda

Pěstuje se na Filipínách.

Ichang Citrus wilsonii Tan. Kříženec ičang papedy

Hsiang Yüan, Sangyuan, Shangyuan, Xiang yuan

Pochází z Hsing shan z provincie Hupeh ve stření Číně, objevil jej E.H. Wilson. Pravděpodobně přirozený kříženec ičandarinu C. junos Sieb. ex Tan. a ičang papedy, dle jiného zdroje šedoku a ičang papedy, v minulosti byl proto řezen mezi šedoky. Středně vysoký strom, trnitý. Listy eliptické s křídlatými řapíky srdcovitého tvaru, které svými výběžky částečně překrývají spodní část čepele, dosahují 1/4 její délky. Jsou měkčí asi jako u pomarančovníku nebo u citroníku, tmavozelené, matné, bez lesku, řapík trochu silnější. Mrazuvzdorná odrůda, snese bez poškození až -10°C při pěstování ve volné půdě s vhodnou ochranou ve studených polohách. Plody jsou většinou protáhlé, na konci mírně zašpičatělé, velké 7-11cm, oplodí žluté, drsné, tenké 2mm, pevně přilehavé. Dužnina žlutá, kyselá, aromatická, někdy s ostrou chutí, chutná jako citron, kvalitativně lepší než u citranží. Má typickou intenzivní vůni, 10 -12 segmentů a velký počet semen, až 40 v jednom plodu, často polyembronických. Je velmi šťavnatá a používá se k výrobě džusů. Je dobrou podnoží, která např. u pomerančovníku zvýšila produkci až o 15% (Botanická zahrada v Batumi) V číně se používá plodů k parfémování místností, což mu dalo i jméno 'Hsiang Yüan', v překladu aromatická koule. V USA se používají do pečiva, kdy tepelné zpracování odstraňuje trpkou příchuť.

Yuko Citrus yuko hort. ex Tan. Kříženec ičang papedy a mandariny

Yukou

Strom rozložitý, středně vzrůstný, značně chladuvzdorný, snese krátkodobě až -18°C. Plody středně velké (6-7 cm), zploštělé, velikostí připomínají mandarinu unšiu, vzhledem mandarinu 'Kunembo', oplodí tmavě oranžové, zrnité, hrubé, středně silné, dobře loupatelné, se silicemi. Dužnina jantarová, hrubá, slabé chuti, má 12 segmentů a málo semen. Pěstuje se v Japonsku.