Exotické rostliny

Ellendale Tangor Tangor

Barlow, Ellendale Beauty, Ellendale Leng, Ellendale Taranco, Fagan, Fagans, Grant, Hearne, Herps, Koster, Leng, Leng Ellendale, Robinson, Savio, Super Malvasio

Pozdní odrůda australského původu, přírodní kříženec, objevil jej r. 1878 E. A. Burridge v Burrumu u Bundabergu v Queenslandu a pojmenoval po své usedlosti. V Austrálii dociluje největší velikosti, nejlepší kvality a atraktivní barvy. Strom vzrůstný, beztrnný, koruna kulovitá, listy široce oválné, má sklon ke střídavé plodnosti, postačuje mu mnohem méně draslíku. Je značně chladuvzdorný, ale je odolný i vůči vysokým teplotám, má slabé vidlice a křehké dřevo, což způsobuje snadné lámání větví, proto se větve někdy svazují a podpírají, zejména při velké úrodě. Při velké násadě je nutná probírka. Ve Španělsku dozrává v únoru, úrodnost je velmi závislá na podmínkách pěstování, v pobřežních oblastech jsou plody malé a opadávají, vysoká kyselost je problémem v chladných oblastech, v závěrečné fázi dozrávání je třeba opatrně zavlažovat, aby nedošlo k vysoké kyselosti šťávy. Květy jsou malé, plody střední až velké (5,5-8cm), hmotnost 150-190 g, téměř kulovité, s nepatrným zaškrcením, u některých plodů je znatelný malý pupek. Oplodí středně silné, vybarvuje se pomalu, v plné zralosti oranžově červené, téměř hladké s výjimkou největších plodů, velmi tenké, snadno loupatelné, citlivé na poškození deštěm, větrem nebo oděrem listy. Dužnina rovněž dobře vybarvená, jemná, velmi šťavnatá, sladká až příjemně nakyslá, s velkým obsahem cukrů i kyselin, musí se proto nechat dozrát. Má 10-12 segmentů, dutý semencový sloupek a málo semen, jsou monoembryonická. K opylení nepotřebuje jiné citrusy, avšak při opylení jinými citrusy může mít až 20 semen. Patří k nejchutnějším druhům, plody však na špici praskají už dlouho před dozráním, hlavně ve vlhkých oblastech, lze to omezit postřikem giberelinu, po dozrání ztrácí na stromě na kvalitě, zejména na podnoži rough lemonu, který navíc zkracuje životnost. Lze je dobře skladovat, ale při skladování ztrácí kyselost. Nejlepší podnož na dobrých, drenážovaných půdách je pomerančovník, zatímco citranž 'Troyer' nebo 'Carrizo', případně citrumelo 'Swingle' jsou vhodné při opětovném vysazování do stejných míst. Použití ponciru vede zejména v chladnějších oblastech ke zvýšení kyselosti dužniny, používá se též 'Rangpur'. Při pěstování v květináčích vyžaduje teplejší a světlejší stanoviště.

Kuno Tangor Tangor

Kuno Wase

Dle některých pramenů japonského původu, podle chorvatských pramenů jde o křížence mandariny unšiu 'Nagahashi' a pomerančovníku 'Shamouti' ('Joppa'), někdy je označován za mandarinu unšiu. Strom bujného vzrůstu, dobře olistěný, ranější než 'Owari'. Plody mají mandarinkový vzhled, středně velké (6-8cm), hmotnost 170-230 g, u stopky zúžené. Oplodí sytě oranžové, středně silné, dobře loupatelné. Dužnina jemná, sladká, šťavnatí, osvěžující, bezsemenná nebo s 1 semenem. Dozrává v prosinci o něco později než kultivar 'Seto', kterému se velmi podobá. Pro zvýšení sladkosti je výhodné plody určitou dobu skladovat.

Murcott Tangor Tangor

Big Red, Honey, Honey Bell, Honey Tangerine, Murcot, Murcott Honey, Red, Smith

Kříženec pomerančovníku 'Sweet' a mandariny C. reticulata Blanco, někdy uváděna tanžerina, mezi které je často řazen, nemá ale nic společného s hybridní mandarinou 'Honey'. Vznikl r. 1913 na Floridě, kde jej vytvořil Dr. W. T. Swingle, od r. 1922 jej rozšiřovali a roubovali Charles Murcott Smith a J. Ward Smith, neexistuje však žádný zápis o původu roubu, po obou pěstitelích získal i jméno, v USA je však nyní nazýván 'Honey tangerine', zatímco ve zbytku světa s výjimkou Brazílie 'Murcott'. V Austrálii a Brazílii druhá nejoblíbenější odrůda obchodně vedená jako mandarina zřejmě i pro podobnost s hybridní mandarinou 'Encore'. Pro vysokou kvalitu, chuť a tmavě oranžovou barvu dužniny se stal vítaným přínosem pro konzervárny. Strom keřovitého vzhledu, středního vzrůstu a velikosti, dlouhé, převislé větve, listy malé až střední velikosti, kopinaté, ostře zašpičatělé, odolný vůči chloróze. Při velké úrodě je nutná probírka, aby nedošlo k polámání větví nebo dokonce úhynu celého stromu. Produktivní, avšak se sklonem ke střídavé plodnosti. Patří k nejchoulostivějším tangorům na chlad. Plody středně velké, při velké úrodě malé, pevné, zploštělé (4-8 cm), hmotnost 70-120 g, rýhované souběžně se segmenty, kterých je 11-13, vyrůstají zpravidla na koncích větví, takže jsou citlivé též na poškození větrem a sluncem. Oplodí tenké (2-3,5 mm), přiléhavé, nesnadno loupatelné, hladké až mírně zrnité, žlutě oranžové až tmavě oranžové, může být poškozeno sluncem. Dužnina sytě oranžová, jemná, velmi šťavnatá
(až 55 %), chuť a vůně velmi dobrá, u raných plodů více kyselá, má velký podíl limoninu, větší než u pupečných pomerančů, segmenty snadno oddělitelné, membrány tužší, semencový sloupek dutý. Četná malá semena (10-30) jsou nevýhodou. Dozrávat začíná v prosinci, nejlepší je v únoru, při sklizni musí být plody stříhány, ale mohou zůstat na stromě až 2 měsíce, i když v nich brzy začne vznikat vinná příchuť, v suchých oblastech dochází ke granulaci. Konzumují se především čerstvé. Využívá se řada podnoží, zejména vzrůstný rough lemon, v USA byla zjištěna nekompatibilita s poncirem a jeho kříženci ('Troyer', 'Carrizo'), ale v Austrálii nepotvrzeno, podnož 'Cleopatra' zpožďuje dozrávání, pomerančovník ovlivňuje velikost plodů. Zároveň se sám používá někdy jako podnož. V Japonsku se úspěšně pěstuje v bytech v květináčích, dozrává tam velmi pozdně, v dubnu až v květnu, ale plody jsou velmi atraktivní.

Seto Tangor Tangor

Sato

Japonského původu, kříženec mandariny unšiu 'Sugiyama' a pomerančovníku 'Washington' ('Trovita') z r. 1946, uvolněn r. 1971, pěstuje se především v oblasti Seto v prefektuře Hiroshima. Je ranější než 'Owari', ze které pochází 'Sugiyama', a velmi podobný tangoru 'Kuno'. Plody jsou o něco větší, méně zploštělé, oplodí hladší a tenčí, dužnina je kvalitnější.

Tanikawa-Buntan Tangor Tangor

Raná odrůda, pochází z Japonska, byla pojmenována po svém původci T. Tanikawovi. Pěstovala se na území bývalého Sovětského svazu s dobrými výsledky od r. 1972. Má hustou korunu, zakrslý růst a výbornou plodnost. Dobře snáší skladování. Celkově je k nerozeznání od mandariny 'Silverhill', plody však bývají méně sladké, ale plodnost je vyšší.

BA-9 Tangelo Tanželo Nově vypěstovaná odrůda, písmena BA v názvu vyjadřují iniciály pěstitele A. Bertolamiho. Strom beztrnný, listy středně velké, podobají se listům pomerančovníků. Plody velké, dužnina sladká. Dozrává dříve než ostatní tanžela.

Melinchina Tangelo Tanželo

Melinghina

Plody menší do 7cm v průměru téměř kulaté, velmi šťavaté podobné menšímu pomeranči s několika semeny. Chuť osvěžující v kombinaci mandariny a slakého pomeranče s výrazným aroma. Rostlina je poměrně bujně rostoucí a kvete po celé délce letorostu násada plodu je velmi bohatá musí se ručně redukovat

Orlando Tangelo Tanželo

Lake, Orlando 4n, také

Kříženec grapefruitu 'Duncan' a tanžeriny 'Dancy', vytvořil jej mezi r. 1909 a 1911 Dr. W. T. Swingle, pochází ze stejných rodičů jako 'Minneola' a 'Seminole', pojmenován podle šlechtitelské stanice Orlando na Floridě, kde vznikl. Strom je podobný odrůdě
'Minneola', je však méně vzrůstný a více chladuvzdornější, koruna rozložitá, listy eliptické, lodičkovité. Plody středně velké
(5,5-7,5 cm), ale o něco menší než má 'Minneola', hmotnost 110 1- 90 g, kulovité, jen mírně zploštělé, s brázdou kolem pupku, oplodí červenooranžové, hladké, u špičky mírně zvlněné, tenké až středně silné, těsně přiléhavé, ale dobře loupatelné, s nápadnými silicemi. Dužnina oranžová, jemná, velmi šťavnatá (až 46 %), aromatická, dosti sladká, ale mdlé chuti pro nedostatek kyselin, má 10-14 segmentů, semencový sloupek dutý a střední počet semen. Zralé plody nevydrží dlouho na stromě. Pro kvalitní úrodu potřebuje opylovače, kterými mohou být klementina 'Commune', tanžerina 'Dancy', hybridní mandarina 'Fairchild', tanželo 'Kinnow' a tangor 'Temple', ale zároveň se tím zvyšuje počet semen. Špatným opylovačem je tanželo 'Minneola'. Vhodný do oblastí s horkým létem a mírnými zimami. Raná sklizeň v říjnu až listopadu vzápětí po hybridní mandarině 'Nova' a dobrá chuť z něj učinila nejpopulárnější tanželo Floridy, ale postupně je nahrazován odrůdami 'Sunburst',
'Fallglo' nebo 'Murcott'. V písčitých půdách se jako podnož používá mandarina 'Cleopatra', na Floridě se větší úrody dosahuje na podnožích sladkého lajmu a hrubého citroníku, v Texasu se osvědčilo též citrumelo 'Swingle', citranž 'Morton' a 'Rangpur', kvalita plodů je výborná též na podnoži bigarádie, mandarin 'Sun Chu Sha' a 'Keraji' a kišumikanu 'Kino kuni'. Používá se rovněž jako podnož.

Sampson Tangelo Tanželo

Středně pozdní odrůda, kříženec grapefruitu a tanžeriny 'Dancy'. Křížení provedl r. 1897 Dr. W. T. Swingle na Floridě, pojmenováno bylo r. 1904, nedosáhlo velkého obchodního úspěchu, ale je využíváno jako podnož. Pěstuje se také pro okrasu v nádobách. Strom středně vzrůstný, rozložitý, úrodný, listy stočené do lodičky. Plody středně velké (6,5 cm), hmotnost 140 1- 50 g, kulovité, mírně obvejčité a zaškrcené, s malým krkem. Oplodí oranžově žluté, tenké, přiléhavé. Dužnina světle oranžová, jemná, velmi šťavnatá (až 45 %), nakyslá, výborné chuti s mírnou příchutí hořkosti jako u grapefruitů, má 10 segmentů a obvykle
12 1- 6 semen, která jsou vysoce polyembryonická. Protože produkuje jen nepohlavní embrya, dává možnost získání jednotného materiálu a používá se též jako podnož. Zralé plody mají sklon opadávat.

Seminole Tangelo Tanželo

Seminoru

Pozdní odrůda, vytvořil ji r. 1931 v Eustisu na Floridě Dr. W. T. Swingle křížením grapefruitu 'Duncan' a tanžeriny 'Dancy', tedy ze stejného rodičovského páru jako 'Orlando' a 'Minneola', z této trojice nejméně úspěšná. Pojmenována je po indiánském kmenu Seminolů, který obýval Floridu. Její nevýhodou je množství semen a přílišná kyselost. Strom rozložitý, středně vzrůstný a úrodný, listy střední velikosti, zakulacené, miskovité, podobné tanžerinám jako u odrůdy 'Orlando' nebo 'Sampson'. Je samosprašná. Plody středně velké (6-6,5 cm), široce zploštělé, oplodí tmavě červeně oranžové, zrnité, tenké, středně přiléhavé, ale snadno loupatelné. Dužnina sytě oranžová, jemná, velmi šťavnatá, výrazně kyselé chuti, vhodná na výrobu džusů, má11-13 segmentů, semencový sloupek dutý a 20-25 malých, uvnitř zelených semen. Plodem se podobá odrůdě 'Minneola', celkově připomíná spíše mandarinu. Dozrává v dubnu až v květnu. Pěstuje se především v Japonsku v teplých oblastech ostrovů Honšú, Kjúšú a Shikoku, protože v Japonsku jsou kyselejší druhy oblíbené. Na Novém Zélandu má na podnoži poncirus nižší kyselost.

UGLI ® Tangelo Tanželo

Ugli C

Raná neobvyklá odrůda, vznikla pravděpodobně křížením mandariny a grapefruitu nebo šedoku v Brown's Townu na Jamajce, kde ji r. 1914 objevil G. G. R. Sharp, poté rychle získala na oblibě. Strom vzpřímený, vzrůstný, připomíná mandarinu. Vyžaduje teplé chráněné místo a dobrou drenáž. Plody velké 11-15 cm, vejčité, značně hruškovité, s vrásčitým krkem, apex zploštělý až propadlý. Oplodí v plné zralosti (v dubnu) tmavě žlutooranžové, ale sklízí se žlutým oplodím se zelenými skvrnami, v tropech se navíc špatně vybarvuje a zůstávají na něm zelené skvrny, středně silné, kožovité, značně hrubé a hrbolaté, žebrovité, slabě přiléhavé, neatraktivní. Jeho název jej tak dobře charakterizuje ("ugly" = "ošklivý"). Dužnina světle oranžová, jemná, bohatě šťavnatá a velmi sladká, chuť vynikající, nakyslá, má 12 snadno oddělitelných segmentů s tužšími membránami, semencový sloupek dutý, semen v závislosti na opylení může mít středně. Dužnina se nejčastěji konzumuje lžičkou z rozkrojeného plodu. Na Jamajce dozrává v prosinci až v lednu. Plody jsou populární v Anglii, Kanadě a též Holandsku, pěstuje se však prakticky jen na Jamajce, neboť plody z Jihoafrické republiky nebo Nového Zélandu mají méně cukru a nevyrovnaný podíl kyselin, vyžaduje totiž tropické podnebí.

Wekiwa Tangelolo Tanželolo

Pink, Wakiwa, Wekiwa SG

Kříženec grapefruitu 'Duncan' a tanžela 'Sampson', vytvořili jej r. 1909 Dr. W. T. Swingle a T. R. Robinson v Eustisu na Floridě, pojmenováno je po tamním národním parku. Úrodný, pomalu rostoucí strom, listy malé, oválné, vejčité. Plody středně velké
(6 - 7 cm), hmotnost 150 - 160 g, kulovité až hruškovité, s malým krkem, oplodí žluté, hladké, za příznivých podmínek s růžovým líčkem, středně silné, lehce přiléhavé. Dužnina šťavnatá, jemná, s příjemnou nakyslou chutí, po dozrání zesládne, dostává mdlou chuť a vybarvuje se do tmavorůžova. Má 10 segmentů, málo semen a méně hořčin než má grapefruit. Místy se nazývá 'Pink'.