Exotické rostliny, Zdeněk Černoch, Větřkovice u Vítkova

Salicifolia Citrus aurantium L. Bigarádie

a foglia di salice, Abers, Aber's, Granito willowleaf, Narrow leaf, Willowleaf sour

Vyšlechtěná odrůda, v Itálii známá a rozšířená již v 18. století. První písemné zmínky však existují až ze začátku 19. století
(Gallesio, 1811, Citrus aurantium indium salicifolium; Risso et Poiteau, 1818, Bigaradier a feuilles de saule). Strom bujného vzrůstu, celkem úrodný, s rozložitou hustě rozvětvenou korunou a s větvemi částečně převislými. Typickým znakem jsou malé úzké, protáhlé, ostře zašpičatělé, žlutě zelené listy podobné listům vrby, která také dala jméno této odrůdě (latinsky Salix sp. nebo anglicky "willow" = česky "vrba"). Květy mají bílou barvu a plody jsou podobné plodům běžných bigarádií, středně velké
(6 cm), kulovité nebo hruškovité, obvykle se slabě vyznačeným krkem. Oplodí jasně žlutě oranžové, hrbolaté, pevně přiléhavé, se silicemi. Dužnina žlutě jantarová, středně jemná, chudá na šťávu, hořkokyselé chuti, má 10 segmentů, semencový sloupek dutý a málo semen. Ponechají-li se plody dlouho na stromě, oplodí pufne. Může být množena i semeny.

 

Bizzaria Citrus aurantium L. Bigarádie

Bizzariat, Bizzario, Forte, Melangolo

Dle názvu patří ke zvláštním odrůdám, má sice genetické znaky bigarádie, ale plody mají morfologické znaky bigarádie i cedrátu. Podle díla Pietra Natiho z r. 1674, ředitele botanické zahrady v Pise, byla objevena r. 1644 v zahradě vily markýze Panciatichi zvaného "Torre degli Agli" (okřídlená věž). Na přání Baldassarre Franceschini, jenž ji pojmenoval, plod vyobrazil v 17. století Volterra, zvaný Volterrano. I po třech staletích přetrvává řada zmatků a nejasností o jejím původu. Nejpravděpodobnější teorie předpokládá, že se jedná o chiméru nebo křížence z roubování, který vznikl náhodně mutací poupat po roubování mezi podnoží bigarádie a cedrátu. Tato mutace vyprovokovala vznik zárodku, který měl charakteristické znaky obou druhů. Jiní botanici v minulosti naznačují, že by se mohlo jednat o křížence dvou mladých rostlin různých druhů díky různým metodám křížení
(roubování) nebo o pohlavního křížence vzniklého spojením pylu bigarádie a limone cedrato (zřejmě cedrátu). Strom středně vzrůstný, roste do výšky, listy obvejčité až eliptické s křídlatým řapíkem, ale i úzké elipsovité, deformované, zvlněné, někdy i s různou barvou, světle nebo tmavě zelenou. Plody monstrózní, hrbolaté, oplodí je hrbolovité, tvarově výrazně deformované, v barevné kombinaci žluté, oranžové a zelené, vytváří zpravidla na plodu podélné pruhy odlišné barvy. Na počátku 20. století byla pokládána za ztracenou, ale asi v 70. letech byla nalezena v zahradě medicejské vily v Castello zachovaná roubováním. Aby se zabránilo, že se tato ojedinělá rarita opět ztratí, byla také r. 1995 věnována do Boboliho zahrad a Botanické zahrady ve Florencii, v současnosti ji tak lze najít i v dalších okrasných evropských zahradách, např. Villa de Castello ve Florencii, zahradě zámku na ostrově Mainau. Byla nazývána též "Cedrangolo Biccio dolce d.o. bizzarria".

Bouquet Citrus aurantium L. Bigarádie

Bouquet de Fleur, Bouquet de Fleurs, Bouquet des Fleurs, Bouquetier à fruits durs, Bouquetier à gros fruits, Bouquetier à peau épaisse, Bouquetier de Nice à grandes fleurs

Patří k hořkým odrůdám voňavkářského typu, je bohatě a atraktivně kvetoucí, v Kalifornii považována za okrasnou. Roste silně keřovitě, je středně vzrůstná, větve beztrnné s krátkými internodii, má husté trsovité olistění. Listy malé, kadeřavé, tmavě zelené, oválné s tupým zakončením, řapíky mírně křídlaté. Květy vyrůstají v chomáčcích, podle čehož se jmenuje, kvete pozdně. Plody středně velké (6-7,5 cm), zploštělé a protáhlé, dobře vybarvené, rostou rovněž ve shlucích. Oplodí tmavě oranžové, slabší
(3 mm), pevně přiléhavé, dužnina oranžová, hrubá, velmi aromatická, má 10 segmentů a málo semen. Vhodná i pro pěstování v květináčích, avšak vzhledem ke vzrůstnosti vyžaduje dostatek prostoru. Na výrobu voňavek se používala již v 17. století. Dle B. Vosse s ní může být totožné činoto 'Crispifolia'.

Bouquetier de Nice à fleurs doubles Citrus aurantium L. Bigarádie

à fleurs demi-grosses de Lucchi, à fleurs doubles, Bouquet de Nice, Bouquetier à fruits fétifères, Bouquetier de Nice, Bouquetier de
Nice à fruits plats, Duplex, François 1er, Grand Bourbon, Grand Condé, Grand Connétable, Grand Louis, Hoja ancha

Odrůda ze skupiny velkokvětých bigarádií, pochází ze Španělska, známá již od r. 1421. Malý beztrnný strom silného vzrůstu, listy středně velké, velmi široké, nepatrně zašpičatělé až tupé. Charakteristické jsou velké, jednotlivě rozmístěné květy s dvojitými květními lístky a s velkým pestíkem. Zploštělé plody střední velikosti jsou rovněž zdvojené. Obsahují plně vyvinutý sekundární plod, který se vytvořil uvnitř primárního plodu. Plody se dobře hodí ke konzervování a k výrobě cukrovinek. Má největší význam pro voňavkářský průmysl, bohaté násady květů se používá při výrobě voňavek již od 17. století. V Itálii se používá název 'Duplex'

Castello Mutazione Citrus aurantium L. Bigarádie

Italská odruda která vznikla mutaci v zahradě Castello

Consolei Citrus aurantium L. Bigarádie

Aranzo incanellato, Aranzo Melonato, Canaliculata

Historická okrasná odrůda. Má hrubě zvrásněné až žebernaté plody, oplodí oranžové, semena nezvykle velká. J. Ch. Volkamer ji nazýval 'Aranzo Melonato' nebo 'Aranzo incanellato' pro záhyby a vruby podobné jistému druhu melounů. Již na Bimbiho obrazech je ovoce, jehož názvy ukazují na tuto odrůdu, jako např. "Arancia a fette di mellone" a "Arancio detto scannellato della China". Svým vzhledem se jí podobá odrůda 'Bizzaria'.

Corniculata Citrus aurantium L. Bigarádie
Cornicule, Cornuto, de Grasse

Antický kultivar známý v Itálii od 17. století. Morfologicky se strom svým habitem neliší od běžných bigarádií s výjimkou bizarně tvarovaných plodů. Vyznačuje se velkou plodností, k základním odlišnostem patří růst spíše do šířky a to, že na kulovitých, lehce rýhovaných plodech se nacházejí drobné či větší výrůstky připomínající malé rohy, po nichž má název. Ve zralosti je oplodí sytě oranžové. V minulosti byla nazývána "Mali Aurantii Hermaphroditi sive corniculati" (Ferrari), "Aranzo cornuto e Hermaphrodito"
(J. Ch. Volkamer), "Aranzo dal Deo" u jezera Lago Di Garda a v Holandsku "Closterapfel". Klon 'de Grasse' pochází z Francie.

 

Virgatum Citrus aurantium L. Bigarádie

Arancio svizzero, Aranzo fiamato, Fasciata, Virgolaro

Patří k historickým italským odrůdám. První zmínky o této odrůdě se objevují již okolo r. 1500, kdy Bimbi popisuje ve sbírce medicejské zahrady "Arancio virgolaro, bello e nuovo" (pruhovaný, pěkný a nový pomeranč). Agostino Del Riccio popisuje v "Trattato di Agricoltura" z r. 1595 plody, typické kombinací podélných pruhů zeleného a žlutého zbarvení podobně jako punčochy a límce uniforem tehdejších německých žoldnéřů (lancknechtů), ze kterých se skládala osobní stráž rodiny Medici ve Florencii. Také se lze setkat s názvem 'Arancio svizzero' (pomeranč švýcarský), protože v plné zralosti zelenooranžově pruhovaný plod připomínal kalhoty švýcarské gardy ve Vatikánu. Díky tomu získala přezdívku "braghe tedesche" (německé žoldnéřské kalhoty). Již od doby Ferrariho ji lze najít ve všech citrusářských publikacích, J. Chr. Volkamer, který nazval tuto odrůdu 'Aranzo fiamato', cituje z publikace "Nederlantz Hesperides" od J. Commelyna (Amsterdam 1676), kde je popisována jako
"Aurantium variegatuma Ferrari" či "Aurantium virgatum" a píše "...jakmile se objeví plody, lze rozlišovat sírově žluté a zelené pruhy, jak ale dozrávají, mění se barvy tak, že zelené pruhy přecházejí na šafránově nebo lehce citrónově žluté, takže na ně lze s radostí pohledět...". Vyžaduje podobné kultivační podmínky jako ostatní bigarádie, ve srovnání s nimi je o něco menšího vzrůstu. Zpravidla jsou panašované jen některé listy, především podél žilnatiny, ale většina listů má běžnou zelenou barvu. Plody středně velké, též panašované, oplodí je v mládí zelené s podélnými žlutými pruhy, ve zralosti žluté s oranžovými pruhy, které se vyznačují zřetelně vystouplou kůrou, takže povrch plodu působí velmi plasticky. Jedná se o okrasnou odrůdu, nevyužívá se k produkci plodů, vzhledem ke svému velice atraktivnímu vzhledu je vysoce ceněna ze strany sběratelů a obdivovatelů citrusů.

Horridus Citrus aurantium L. Bigarádie

Okrasná odrůda, má atraktivní plody s oranžovým oplodím, které je značně členité a přecházející u některých plodů až do výrůstků.

Turcicum Salicifolia Citrus aurantium L. Bigarádie

Arancio turco, Listata, Oranger turc, Turco, Turco a foglia di salice variegato

Okrasná odrůda, nalezneme o ní zmínku již na Bimbiho vyobrazení z konce 17. století. Jde zřejmě o mutaci odrůdy 'Salicifolia' pocházející z Turecka. J. Ch. Volkamer ji nazval "Aranzo rigato con foglia stretta", B. Bimbi "Arancio turco". Risso a Poiteau ji popsali pod jmény 'Arancio turco' a 'Oranger turc'. V literatuře často zaměňována různými autory s jinými kultivary bigarádie, jako je běžná vrbolistá mateřská odrůda, "virgolaro" ('Virgatum') nebo panašovaná bigarádie 'Foliis variegatis', od které se však liší zejména protáhlými a úzkými listy, někdy je řazena i mezi pomerančovníky. Strom středně vzrůstný, spíše keřovitého růstu s nepravidelnou korunou. Listy se tvarem podobají vrbovým, jsou nápadně malé a z větší části jsou vícebarevné, bíle až žlutě panašované. Květy jsou bílé, aromatické. Plody střední velikosti, kulovité, na pólech oploštělé, oplodí v mládí světle žluté se zelenými vystouplými pruhy, v průběhu dozrávání pak přecházejí do oranžové. Je zajímavá z okrasného hlediska.

Seville Citrus aurantium L. Bigarádie

Bitter Seville, Daidai, Englische, Malaga Bitter, Rough Seville, Sevilhana, Sevillano, Sevillano 4n, Smooth Flat Seville, Smooth Seville, Spanish sour, Taitai

Pochází ze Španělska, kde je nejrozšířenější, strom střední velikosti, vzrůstný, velmi robustní, s tenkými trny, velikostí i vzhledem se podobá pomerančovníkům, vysazuje se ve dvorech (patiích) a na ulicích (v teplejších oblastech). Je do jisté míry mrazuvzdorná, odolává přísušku, je tolerantní ke kořenové hnilobě, není však odolná k tristéze. Liší se od pomerančovníků tím, že listy jsou tmavší a mají širší křídlaté řapíky, rozdrcené listy mají zvláštní příjemné aroma, lisuje se z nich olej petitgrain. Mladé větve vykazují tmavší nepravidelné póry na kůře. Projevuje se značná rozmanitost v tvaru listů i v růstu semenáčů. Květy velké a voňavé, plody středně velké, průměrně 6-7 cm, ale mohou být i větší, zploštělé, oplodí hrubší s propadlými siličnými žlázkami, středně silné až silné, sytě oranžově vybarvené, dobře loupatelné. Dužnina jantarově žlutá, středně jemná, chuť pomerančová s nahořklou příchutí, ale příliš kyselá a hořká na přímou konzumaci, membrány 11 segmentů tuhé, semen má hodně. Dozrává od ledna do února, ale plody vydrží na stromě až 10 měsíců. Ve Španělsku je hojně využívána v průmyslovém zpracování na marmelády (též v Anglii), kterým dodává příjemnou nahořklou příchuť, dále pro výrobu šťáv a k získávání olejů z oplodí. Jako jeden z mála citrusů nemusí být roubovaná a i semenáč začne brzy plodit. Má řadu klonů lišících se hlavně trnitostí, vzrůstností a plodností. Jako podnož se výrazně používá jen na Floridě, kde je třetí nejoblíbenější po citrumelu 'Swingle' a citranži 'Carrizo', pro jiné oblasti se nedoporučuje, úroda je totiž nižší a v dospělosti se občas projevuje nekompatibilita, doporučuje se ji používat jen pro pomerančovníky a grapefruity v těch případech, kdy nelze zvolit jinou podnož. Odrůda 'Standard' uváděna někdy jako její klon. Australský klon 'Smooth Seville' ('Smooth Flat Seville') semenného původu někteří botanici považují za křížence pomerančovníku a grapefruitu pro jeho podobnost s tanželem 'Poorman', s nímž má společné nízké požadavky na teplotu v době vyzrávání. Je mu podobný vzhledem i olistěním, je však vzrůstnější a rozložitější. Určitou podobu, zejména odolnost vůči tristéze, částečně i vlhkým a zasoleným půdám, má i s odrůdou 'Gou Tou'. Klon 'Malaga Bitter' dozrává nepatrně dříve a chuťově se trochu odlišuje, to však může být způsobeno odlišnými podmínkami v oblasti Malagy, kde se pěstuje. V Japonsku ji nazývají
'Daidai', používá se tam k ochucování jídel a na okrasu, v Číně se pod názvem 'Taitai' spotřebovávají plody čerstvé i sušené, navíc se sušené květy přidávají do čaje.

Standart sour orange Citrus aurantium L. Bigarádie

Standart sevile

Pochází z USA, strom rozložitý, středně vzrůstný. Plody středně velké (6,5-7cm), zploštělé, báze propadlá, oplodí oranžové, zrnité, středně silné, pevně přiléhavé. Dužnina světle oranžová, hrubá, má 10 segmentů a hodně semen. Používá se jako podnož. Někdy uváděná jako klon odrůdy 'Seville'.

Virgatum Citrus aurantium L. Bigarádie

Arancio svizzero, Aranzo fiamato, Fasciata, Virgolaro

Patří k historickým italským odrůdám. První zmínky o této odrůdě se objevují již okolo r. 1500, kdy Bimbi popisuje ve sbírce medicejské zahrady "Arancio virgolaro, bello e nuovo" (pruhovaný, pěkný a nový pomeranč). Agostino Del Riccio popisuje v "Trattato di Agricoltura" z r. 1595 plody, typické kombinací podélných pruhů zeleného a žlutého zbarvení podobně jako punčochy a límce uniforem tehdejších německých žoldnéřů (lancknechtů), ze kterých se skládala osobní stráž rodiny Medici ve Florencii. Také se lze setkat s názvem 'Arancio svizzero' (pomeranč švýcarský), protože v plné zralosti zelenooranžově pruhovaný plod připomínal kalhoty švýcarské gardy ve Vatikánu. Díky tomu získala přezdívku "braghe tedesche" (německé žoldnéřské kalhoty). Již od doby Ferrariho ji lze najít ve všech citrusářských publikacích, J. Chr. Volkamer, který nazval tuto odrůdu 'Aranzo fiamato', cituje z publikace "Nederlantz Hesperides" od J. Commelyna (Amsterdam 1676), kde je popisována jako
"Aurantium variegatuma Ferrari" či "Aurantium virgatum" a píše "...jakmile se objeví plody, lze rozlišovat sírově žluté a zelené pruhy, jak ale dozrávají, mění se barvy tak, že zelené pruhy přecházejí na šafránově nebo lehce citrónově žluté, takže na ně lze s radostí pohledět...". Vyžaduje podobné kultivační podmínky jako ostatní bigarádie, ve srovnání s nimi je o něco menšího vzrůstu. Zpravidla jsou panašované jen některé listy, především podél žilnatiny, ale většina listů má běžnou zelenou barvu. Plody středně velké, též panašované, oplodí je v mládí zelené s podélnými žlutými pruhy, ve zralosti žluté s oranžovými pruhy, které se vyznačují zřetelně vystouplou kůrou, takže povrch plodu působí velmi plasticky. Jedná se o okrasnou odrůdu, nevyužívá se k produkci plodů, vzhledem ke svému velice atraktivnímu vzhledu je vysoce ceněna ze strany sběratelů a obdivovatelů citrusů.