Exotické rostliny, Zdeněk Černoch, Větřkovice u Vítkova

Mediterranean  Citrus deliciosa Ten.  Středozemní mandarina

Amarillo, Arbi, Avana, Avana Adireno, Avana Apireno, Avana di Palermo, Avana di Paterno, Ba Ahmed, Baladi, Belady, Beldi, Beledi, Beledy, Blida , Bodrum, Commune, Comun, Comun 4n, Comune, de Ba Ahmed, de Blidah, de Nice, de Provence, de Situbal, de Valence, de Willat, del Mediterraneo, di Palermo, di Paterno, Effendi, Gallego, Havana, Havana of Palermo, China, Chino, Italian, Joseph Effendi, Koino, Médélina arbi, Mexecira, Mexirica do Rio, Palermo, Paterno, Setubal, Setúbal, Setubalense, Středozemní, Thorny, Valencia, Willow leaf, Willowleaf, Willow-Leaf, Yerli, Yousif Effendi, Youssef-Effendi, Youssouf, Yusuf Efendi, Yusufi Baladi

Odrůda pravděpodobně původem z Číny, r. 1805 ji dovezl do Anglie a odtud na Maltu Angličan Abraham Hume. Odtud se pak dostala na Sicílii r. 1810 díky profesorovi G. Tineovi, který ji vysadil v botanické zahradě v Palermu, r. 1816 markýz Ruffo nechal přivézt jednu rostlinu do své zahrady v Capodimonte v Neapoli, kde ji popsal r. 1840 Michele Tenore, ředitel tamější botanické zahrady. Z Itálie se rozšiřovala do zemí kolem Středozemního moře, až se mezi r. 1840-1850 dostala do USA. Podle některých pramenů by mohla pocházet z tanžeriny 'Canton'. Svoje místo si udržuje přes úspěchy klementiny a hlavně japonských odrůd. Ve srovnání s ostatními mandarinami má vyhraněné znaky: 1. malé listy, téměř kopinatého tvaru se zvláštní vůní éterického oleje, 2. jemná a příjemná aromatická chuť šťávy, 3. výrazná vůně éterického oleje v oplodí, 4. oblá, často kulovitá semena, značně polyembryonická. Strom až keř pomalu rostoucí, malé až střední velikosti, tenké větve téměř beztrnné, převislé až k zemi. Květy jsou bílé, malé a vonící, vyrůstají jednotlivě. Plody malé až střední (4,5-6 cm), hmotnost 70-80 g, kulovité, zploštělé, se svraštělým krkem a někdy uzavřeným pupkem, umístěné jsou uvnitř koruny, oplodí bledě oranžové barvy, jemné, u některých klonů až drsné, sytě oranžově zabarvené, tenké, volně přiléhající k dužnině, snadno loupatelné. Při ponechání na stromě ztrácí brzy kvalitu - pufne. Dužnina oranžově narůžovělá, šťavnatá, sladká s příjemnou vůní, aromatická, má 10-12 středně velkých segmentů se středně tuhými membránami a dutý semencový sloupek, semen mívá 25 a více. Snáší dobře chlad a odolává i nepříznivým okolnostem, ale pro kvalitní plody vyžaduje teplo. Dozrává mezi listopadem a lednem, nevýhodou je však střídavá plodnost, špatně se přepravuje a ukládá. Někdy se používá jako podnož. Místy se jí v Itálii říká 'Avana', též 'Avana apireno',
'Avana di Palermo', 'Avana di Paterno', 'Palermo' či 'Paterno' podle sicilské obce Paterno a stejnojmenného přístavu, ze kterého se exportuje, přitom klon spojený s městem Paterno má krk, hrubší tmavěji vybarvené oplodí a větší segmenty, zatímco klon pojmenovaný po přístavu Palermo má hladké světlejší oplodí a menší segmenty. V Maroku má název 'Ba Ahmed', v Egyptě a na blízkém východě 'Baladi' a 'Yusuf Efendi', v Alžírsku 'Blida', ve Francii 'Commune' nebo 'de Nice', ve Španělsku 'Valencia' a
'Comun', v Portugalsku 'Setúbal' a 'Galego', v Turecku 'Bodrum', v Austrálii 'Thorny', v Brazílii 'Mexirica do Rio', v Mexiku 'Chino' a 'Amarillo' a v USA 'Willowleaf'. Svým pylem přispěla k vytvoření nových význačných odrůd ('Encore', 'Kinnow', 'Willking'). Vznikly z ní také odrůdy 'Avana Tardivo di Ciaculli' a 'Ciaculli late', ve Španělsku pak řada bezsemenných klonů značného významu. Vhodná pro pěstování v květináčích. Klon 'Avana apireno' je téměř bezsemenný, odrůda 'Salteñita' ('Montenegrina') je někdy uváděna jako klon. Původní klon 'Belady' nazývaný též 'Baladi', 'Beledi', 'Beldi' nebo 'Beledy' má plody menší (4-5 cm).

 Avana Tardivo di Ciaculli     Citrus deliciosa Ten.   Středozemní mandarina

Avana seedless, Avana Tardivo di Ciaculli SG, Ciaculi late, Tardivo di Ciaculli

Pozdní italská odrůda, přirozená mutace základní odrůdy 'Mediterranean' objevená ve stejnojmenné oblasti blízko Palerma na Sicílii, v poslední době nejpopulárnější odrůda. Má stejné charakteristické znaky, liší se jen o něco menšími zploštělejšími plody a pozdním dozráváním mezi únorem a dubnem. Kvete na jaře a je dosti odolná vůči nízkým teplotám. Oplodí tenké, dobře loupatelné, tmavě oranžové. Dužnina je stejné barvy, ale sladší než u základní odrůdy, jemné chuti i aroma, segmenty malé, bez semen. Po této pozdní odrůdě je značná poptávka, protože je jedním z prvních druhů ovoce na jarním trhu. Plody na stromě vydrží bez ztráty kvality do dubna, takže je zajímavá i z hlediska okrasného. K prevenci střídavé plodnosti se doporučuje během ledna probírka plodů.

Mediterranean  Citrus deliciosa Ten.  Středozemní mandarina

Amarillo, Arbi, Avana, Avana Adireno, Avana Apireno, Avana di Palermo, Avana di Paterno, Ba Ahmed, Baladi, Belady, Beldi, Beledi, Beledy, Blida, Bodrum, Commune, Comun, Comun 4n, Comune, de Ba Ahmed, de Blidah, de Nice, de Provence, de Situbal, de Valence, de Willat, del Mediterraneo, di Palermo, di Paterno, Effendi, Gallego, Havana, Havana of Palermo, China, Chino, Italian, Joseph Effendi, Koino, Médélina arbi, Mexecira, Mexirica do Rio, Palermo, Paterno, Setubal, Setúbal, Setubalense, Středozemní, Thorny, Valencia, Willow leaf, Willowleaf, Willow-Leaf, Yerli, Yousif Effendi, Youssef-Effendi, Youssouf, Yusuf Efendi, Yusufi Baladi

Odrůda pravděpodobně původem z Číny, r. 1805 ji dovezl do Anglie a odtud na Maltu Angličan Abraham Hume. Odtud se pak dostala na Sicílii r. 1810 díky profesorovi G. Tineovi, který ji vysadil v botanické zahradě v Palermu, r. 1816 markýz Ruffo nechal přivézt jednu rostlinu do své zahrady v Capodimonte v Neapoli, kde ji popsal r. 1840 Michele Tenore, ředitel tamější botanické zahrady. Z Itálie se rozšiřovala do zemí kolem Středozemního moře, až se mezi r. 1840-1850 dostala do USA. Podle některých pramenů by mohla pocházet z tanžeriny 'Canton'. Svoje místo si udržuje přes úspěchy klementiny a hlavně japonských odrůd. Ve srovnání s ostatními mandarinami má vyhraněné znaky: 1. malé listy, téměř kopinatého tvaru se zvláštní vůní éterického oleje, 2. jemná a příjemná aromatická chuť šťávy, 3. výrazná vůně éterického oleje v oplodí, 4. oblá, často kulovitá semena, značně polyembryonická. Strom až keř pomalu rostoucí, malé až střední velikosti, tenké větve téměř beztrnné, převislé až k zemi. Květy jsou bílé, malé a vonící, vyrůstají jednotlivě. Plody malé až střední (4,5-6 cm), hmotnost 70-80 g, kulovité, zploštělé, se svraštělým krkem a někdy uzavřeným pupkem, umístěné jsou uvnitř koruny, oplodí bledě oranžové barvy, jemné, u některých klonů až drsné, sytě oranžově zabarvené, tenké, volně přiléhající k dužnině, snadno loupatelné. Při ponechání na stromě ztrácí brzy kvalitu - pufne. Dužnina oranžově narůžovělá, šťavnatá, sladká s příjemnou vůní, aromatická, má 10-12 středně velkých segmentů se středně tuhými membránami a dutý semencový sloupek, semen mívá 25 a více. Snáší dobře chlad a odolává i nepříznivým okolnostem, ale pro kvalitní plody vyžaduje teplo. Dozrává mezi listopadem a lednem, nevýhodou je však střídavá plodnost, špatně se přepravuje a ukládá. Někdy se používá jako podnož. Místy se jí v Itálii říká 'Avana', též 'Avana apireno',
'Avana di Palermo', 'Avana di Paterno', 'Palermo' či 'Paterno' podle sicilské obce Paterno a stejnojmenného přístavu, ze kterého se exportuje, přitom klon spojený s městem Paterno má krk, hrubší tmavěji vybarvené oplodí a větší segmenty, zatímco klon pojmenovaný po přístavu Palermo má hladké světlejší oplodí a menší segmenty. V Maroku má název 'Ba Ahmed', v Egyptě a na blízkém východě 'Baladi' a 'Yusuf Efendi', v Alžírsku 'Blida', ve Francii 'Commune' nebo 'de Nice', ve Španělsku 'Valencia' a
'Comun', v Portugalsku 'Setúbal' a 'Galego', v Turecku 'Bodrum', v Austrálii 'Thorny', v Brazílii 'Mexirica do Rio', v Mexiku 'Chino' a 'Amarillo' a v USA 'Willowleaf'. Svým pylem přispěla k vytvoření nových význačných odrůd ('Encore', 'Kinnow', 'Willking'). Vznikly z ní také odrůdy 'Avana Tardivo di Ciaculli' a 'Ciaculli late', ve Španělsku pak řada bezsemenných klonů značného významu. Vhodná pro pěstování v květináčích. Klon 'Avana apireno' je téměř bezsemenný, odrůda 'Salteñita' ('Montenegrina') je někdy uváděna jako klon. Původní klon 'Belady' nazývaný též 'Baladi', 'Beledi', 'Beldi' nebo 'Beledy' má plody menší (4-5 cm).