Exotické rostliny, Zdeněk Černoch, Větřkovice u Vítkova

Pěstujeme muďoula (pawpaw) – pár zkušeností

Pawpaw přes svůj původ v hodně vzdálené části světa má překvapivě dobré předpoklady pro pěstování u nás, zejména poměrně dlouhou požadovanou dobu vegetačního klidu (okolo 1500 hodin) při vysoké mrazuvzdornosti (až -28°C). Právě tyto dva faktory pawpaw zásadně odlišují od jiných, třeba i podobně mrazuvzdorných rostlin, jejichž potřeba vegetačního klidu je ovšem řádově menší, tudíž jsou náchylné k brzkému rašení, poškozovány jarními mrazíky, atp.

 

Muďoul ocení hlubokou propustnou zeminu s dostatkem živin a vláhy (vyhovuje průběžný přísun vláhy, takže když dlouho neprší, je třeba pojmout konev či hadici...).

Přijatelné jsou teplotní podmínky s teplotami nad bodem mrazu po dobu 140 – 160 dnů. Jarní mrazíky nejsou nebezpečné, asiminy později raší, vykvétají postupně během 2 – 3 týdnů a v této fázi růstu nejsou k mrazíkům nějak významně citlivé.

Květy jsou voskově fialové a pro včely nevábné, roli opylovače přejímají mouchy, vítr a při nejhorším Vaše ruce...:-). Pawpaw je cizosprašné, údajně samosprašná odrůda Sunflower je pouze částečně samosprašná a rozhodně nelze očekávat nějak zajímavější sklizně (zda-li vůbec jaké) pokud nebude k dispozici geneticky jiná pawpaw (=jiná odrůda). Pro ruční opylení je nutné znát přesný okamžik kdy je v květu aktivní blizna

Květ s aktivní bliznou přechází ze zelené na fialovou barvu tudíž je zelenofialový. Blizna se leskne je lepkavá a pylová koule uprostřed květu je světle zelená kompaktní.

 

 

Samčí stádium nastává v poslední fázi vývoje květu. Blizny jsou zaschlé a pylová koule se změní na tmavě hnědou. Po dotyku štětcem se zcela rozpadne a pylové zrna i s prášníky zustanou na štětci

Po opylení se začínají vyvíjet plody z každého opyleného květu v počtu od jednoho až do devíti. Plody poměrně rychle přirůstají do velikosti kolem 2 cm kdy začíná přirozený opad. Rostlina si ponechá pouze ty plody které bezpečně uživí. Plody které zůstaly na rostlině postupně přirůstají přibližně do konce července kdy jakoby zastavují růst a rostliny se věnují druhé růstové periodě.

Od konce srpna (v našich podmínkách) se plody začínají prudce zvětšovat a postupně dozrávají v závislosti na odrůdě od konce srpna do konce října.

Zralé plody změknou a intenzivně voní, chuť je lahodná (ne nadarmo je jedno z pojmenování pawpaw banán severu), tropická, dužina krémovitá, jde v podstatě mazat na chleba...:-), obvykle žluté-oranžové barvy. Vyjídá se lžičkou, semena se nejí. Plody mají jednu nevýhodu - musí se zpracovat co nejrychleji – při pokojové teplotě vydrží zcela dozrálé 2 – 3 dny, v lednici 2-3 týdny ovšem z vlastní zkušenosti – jejich neobvyklá a podmanivá chuť celkem nedovolí vznik přebytků, přímá konzumace postačuje..:-). Použití dužiny je na výrobu zmrzlin, dezertů, koláčů (!!! exkluzivní chuť), omáček a sušení. Hodně se diskutuje o léčivých vlastnostech listů a dalších částí. Plody mají vysokou výživnou hodnotu a vysoký obsah vitamínů, jsou výživnější než jablko, hrušeň, broskev a hrozno dohromady. V USA z plodů vyrábějí přesnídávky pro kojence.

Stanoviště: v domovině je lepší polostín, kdy na rostlinu svítí slunce jen v dopoledních hodinách, u nás je třeba volit slunné stanoviště (ověřeno!).

Po výsadbě mladých rostlin může být přínosné zabezpečit jejich ochranu před přímým sluncem. Nejlepší je použít ochranu z voskového papíru která se používá v lesích na ochranu proti okusu u listnatých dřevin. Když rostliny tuto ochranu přerostou přistoupíme k odstranění a otužení rostliny. Vždy je lepší takto postupovat při nižších teplotách a zatažené obloze. Mladé listy nepřivyklé slunci jsou náchylné na spálení sluncem. Semena poměrně dlouho a nepravidelně klíčí (týdny až měsíce), záleží na teplotě a půdní vlhkosti. Semenáče preferují plný stín, nebo rozptýlené světlo např. polykarbonát nebo dvojitá folie. Mladé rostlinky zpočátku pomalu rostou a věnují se tvorbě mohutného kulového kořene, který v prvním roce naroste do hloubky 22 –30 cm.
Výsev semen do volné půdy je naprosto vyloučen z důvodu poškození kořenů při případném přesazování, které asiminy špatně snáší. Výnos plodů z jedné 10 leté rostliny v květináči je 5 – 7 kg, ve volné půdě kolem 15 kg prvotřídního ovoce. Asimina ukončuje vegetaci dříve než většina našich původních ovocných dřevin. Jabloně, hrušně, třešně i švestky jsou stále sytě zelené, ale asiminy jsou již všechny žluté nebo opadané. Proto si myslím, že i pozdní odrůdy u nás dozrají.

Pěstování Paw paw v Michiganu,

Michigan se nachází geograficky na severní hranici původního rozšíření Asiminy triloby. Michigan spolu s jižním Ontariem v Kanadě a státem New York kolem Bufala mají téměř identické klimatické podmínky jako Česko. Zimní mrazy v těchto oblastech klesají k -27°C s tím, že první mrazíky přicházejí kolem poloviny řijna někdy i dřive a poslední jarní mrazíky přicházejí kolem poloviny května. V některých oblastech pěstování asiminy může mrznout i začátkem června. V Michiganu, Ontariu nebo New Yorku mají původ velmi kvalitní selekce Asiminy triloby. Většina těchto odrůd se nedá sehnat v jiných částech USA.

V New Yorku vznikly selekce PA Golden 1 až 4, tyto odrůdy patří k vubec nejranějším mezi asiminami. V Kentucky dozrávají již od poloviny srpna a v New Yorku od půlky září. Zbylé odrůdy dozrávají v těchto severních oblastech od konce září do poloviny řijna. Pozdní odrůdy typu Sunfloweru v chladných letech nedozrají. V jižním Ontáriu má původ odrůda NC -1 - jedná se o hybrid Davis x Overleese s velmi kvalitními plody a poměrně rannou sklizní od poloviny do konce září. V Michiganu vzniko mnoho odrůd a z nich jmenuji jen některé - možná velmi perspektivní pravděpodobně samosprašná odrůda Sweet Virginie s plody vinikající kvality a krátkou vegetační dobou, Belle, Convis, IXL, Sibley, Sun - Glo, Tollgate a řada dalších odrůd. Ze zdroje v Michiganu vim, že naše nižíny mají podobné počasí jako Washington v USA - dlouhodobě sleduji průběh počasí v USA a Kanadě. Tyto informace jsou pravdivé. Asimina by měla jít pěstovat všude tam kde se daří jabloním - tj. nároky na pěstování jsou zhruba stejné.

Sledujte v okolí stromy Carya Ovata, Juglans nigra, Liriodendron tulipifera, Carya laciniosa, Líska turecká a další původem z USA a Kanady. Tyto stromy mají severní hranici rozšíření shodnou s Asiminou trilobou a Diospyros virginiana. Bez problému rostou v Opavě, Arboretu Nový Dvůr a i v jiných lokalitách např. zámek v Raduni.

< Předchozí