Citrusy jak je známe a nezmáme
Možnosti získání citrusových semen jsou:
1) semena z dovážených plodů, nejlepší jsou pomeranče a grepy
2) získání semen ze zahraničí ( většinou Kalifornie) zde se jedná o hybridní citrusy většinou Citranže nebo Citrumelo či Bigarádie a Poncirus trifoliáta
3) získání zralých plodů druhu Poncirus trifoliáta z našich podmínek - jižní Morava
Citrusy jako subtropické rostliny potřebuji ke klíčení vyšší teplotu než 12°C. Optimální teplota je kolem 20 až 25°C. Délka klíčení je hodně individuální, semena klíčí od 2 do 6 týdnu a semenáčky jsou značně nevyrovnané. V subtropech se běžně odstraňují malé a nemocné semenáčky již těsně po vyklíčení. Nechává se vždy jen jeden semenáček z jednoho semínka.
V našich podmínkách je lepší používat různé směsi zeminy s optimálním Ph od 5 do 7.
1) směs písku, zahradni zeminy a perlitu:
Volíme takový poměr aby zemina byla sypká a netvořila hrudky. Perlit je
v této směsi jen na provzdušnění muže se přimíchat v poměru 1 : 1 : 0,5
– 1 ( písek, zahradní zemina , perlit. Citrusy v takové zemině dobře
rostou a plodí i v nádobách. Dbáme na to aby rostlina měla dostatek
vody a přístupných živin. Hnojíme na list případně organickými hnojivy
na povrch substrátu ( Orgevit, Siforga a další)
2) směs rašelinového substrátu s perlitem :
Perlit můžeme míchat v poměru k rašelině až 1: 1,5 -2. Tato směs je
vhodná jen pro pěstování mladých rostlin do cca 3 roku stáři. Nevýhoda
této směsi je, že rychle vysychá a po vyschnutí špatně přijímá vodu.
3) směs rašelinového substrátu s perlitem , piskem a zahradní zeminou
v poměru 1: 0,5: 0,5-1. Tato směs je vhodná pro dlouhodobé pěstování
citrusu ve větších nádobách. Dobře drží vodu a zůstává vzdušná. Citrusy
dobře rostou a nevadí jim občasný přísušek. Přihnojujeme organickými
pomalu rozpustnými hnojivy na povrch zeminy ( Orgevit , Siforga).
4) rašelinový substrát:
tato zemina není vhodná pro pěstování citrusů v období delší než 1 rok.
Nevýhody: na slunci rychle vysychá následně špatně jímá vodu a poměrně
rychle mění původní strukturu postupným rozkladem a zhutňováním.
5) zemina pro pěstování citrusu ve volné půdě skleníků:
je to individuální podle druhu použité podnože a podloží. Musíme dbát
na to aby zemina nebyla přemokřená a voda měla možnost vsakovat
hlouběji do podloží a nedržela se v zemině v prostoru kde koření
rostliny. Pro pěstování citrusu je vždy lepší písčitá zemina s obsahem
organické hmoty než zemina s velkým obsahem jílu, který nepropouští
vodu.
Citrusy v době vegetace vyžadují mnoho vody, kterou jim musíme dodat ve formě zálivky. Nejlepší je dešťová voda nebo voda odpovídající kvality z vlastního zdroje. Když není žádná, musíme použít vodu z vodovodního řádu.
Intervaly zálivky jsou závislé na tom, kde jsou rostliny umístěny a v jaké jsou zemině.Obecně platí čím je zemina lehčí a vzdušnější tím více rostlina potřebuje vody a musíme zalévat hodně často. Pokud je zemina težší, ale vzdušná s dobrou absorbcí zálivkové vody interval zálivky prodloužíme. V době letních pařáku je nutná zálivka každy den a někdy i opakovaně. Rostlina v dobré kondcici vypije za den 2 -5 litru vody v 10 - 15 litrovém květináči. Na podzim s klesající teplotou omezujeme zálivku a vzimě téměř nezaléváme. Držíme citrusy v suchu a chladnu.
Semenáčky nejlépe rostou v nádobě o objemu nejméně 1litr nebo vysazené na výsevním zahonu či pěstebním stolu. U nás se běžně citrusy pěstují v malých nádobách na umělé výživě. Mají velmi zdeformovaný kořenový systém a velkou nadzemní část , která velikosti neodpovídá kořenům. Semenáčky nejlépe rostou v teplotách od 18 do 25°C. V prvním roce růstu většina semenáčku nevyroste více než 20 cm a tvoří kořenový systém pro bujný růst v dalším roce. Po zdárném přezimování je možné nejsilnější podnože již brzy na jaře roubovat. Většinu semenáčků lze naroubovat v průběhu června po skončení první růstové periody, kdy dosáhnou výšky přes 60cm s průměrem okolo 0,5cm.
Dá se říci, že v dobrých podmínkách podnož naroste do roubování za cca 12 měsíců růstu. Ve špatných podmínkách a v malém květináči ji to samé trvá cca 24 až 36 měsíců.
citrusy v našich podmínkách mají v zimě nedostatek světla od konce listopadu do poloviny února. Proto se snažíme rostlinám vyhovět v jejich potřebách snížením teploty a omezením zálivky na miminum. Optimální teplota v zimě je v našich podmínkách od 0 do 10°C. Zaléváme jen tehdy, pokud citrus začne kroutit listy a substrát je proschlý. Pokud v zimě zaléváme pravidelně hrozí riziko kořenové hniloby. Citrusy prožívají vegetační klid, který ukončuji teploty kolem 12°C a větší intenzita světla. V tomto období je možné začít znovu více zalévat a hnojit.
ideální termín roubování je, když podnož začíná rašit a kura lze lehce odchlípnout od dřeva. Je mnoho způsobů roubování a nejpoužívanější je roubování za kůru, anglickou neboli jazýčkovou kopulaci a roubování do rozštěpu. V jižní Evropě se citrusy neroubuji vubec do dřeva a používá se jen roubování za kůru, případně se očkuje forketovým způsobem.
příprava roubu a postupy při roubování:
1) nastříháme si jen tolik roubu z vyzráleho tvrdého dřeva , které jsme schopni v krátké době rychle vyroubovat.
2) z roubu ostříháme všehcny listy a dobře si označime odrudy citrusů ze kterých byly odebrané
3) připravíme si všechny pomůcky potřebné k úspěšnemu roubování tj. dokonale nabroušený roubovací čí očkovací nuž ( měl by holit), roubovací pásku nebo speciální k tomu určené roubovací či očkovací gumičky a materiál určený k ochraně narobovaných rostlin a udržení vysoké vzdušné vlhkosti: PET lahve, speciální vosk nebo parafín případně sáčky pro udržení vzdušné vlhkosti.
4) listy mužeme i nemusíme z roubu odstranit, zaleži jen na metodě roubování. Pokud používáme PET lahve nebo sáčky mužeme listy ponechat celé, nebo je zkrátíme na polovinu. V případě, že používáme vosk ponecháme na roubu je listové řapíky podobně jako u očkování.
5) nyní mužeme přistoupit k vlastnímu roubování. Vybíráme si takové podnože, které svým průměrem odpovídají použitému roubu a způsobu roubování. Pracujeme rychle tak, aby byly rouby co nejrychleji naroubované. Optimální doba od začátku prvního řezu na podnoži po zavázání roubu je do 1 minuty
6) na naroubované podnože nasadíme PEt lahve či sáčky případně použijeme jako ochranu rozpuštěný vosk nebo parafín ( cca 70°C) do kterého rouby a celé místo roubování na 1 sekundu namočíme a ihned vytáhneme. Na roubu zustane ochranná vrstva ztuhlého vosku která zabrání vyschnutí roubu.
7) roubovance uložíme na místo se stálou teplotou a dostatkem světla. Je pravda, že rouby srostou i v uplném stínu a stálé teplotě s vysokou vzdušnou vlhkosti. Jakmile rouby začnou rašit začínáme odstraňovat PET lahve nebo sáčky, tak aby se rouby brzy přivykly na jinou vzdušnou vlhkost a mohly pokračovat v růstu. U vosku nemusíme nic odstraňovat očka voskem prorostou a nic jim nebrání v dalším růstu.
8) nejpozději po 1 měsísici od začátku rašení musíme povolit roubovací pásku tak aby rouby mohly sílit a nebyly zaškrcené. Roubovací gumičky povolovat nemusíme samy působením UV záření prasknou.
řez citrusu provádíme pravidelně po každé růstové periodě. Ideálně až těsně před rašením další růstové periody. Korunku tvarujeme podle toho jak se citrus větví a naší snahou je mít silné kosterní větve s plodným dřevem. Ve volné půdě rostou citrusy mnohem bujněji, než v květináči a taky vyžadují jiný přistup k výchovnému řezu. Optimální pěstební tvar v našich podmínkách je asi štíhlé vřeteno s minimálními nároky na prostor v zimním období. Ve volé půdě skleníku je to jediné možné řešení z toho důvodu, že každý by chtěl pěstovat maximum odrůd na minimálním prostoru.
Pro tvorbu květních pupenu a květy u citrusu je optimální teplota během dne v rozmezí 12 - 18°C. V noci může být teplota nižší. Pokud je teplota příliš vysoká nad 25°C, tvoří se jen samčí květy bez vyvinuté blizny. Z takových květu se nikdy nevyvinou plody. Většina odrůd a druhů citrusu je samosprašná, některé tvoří plody partenokarpicky tj. bez opylení ( C. inshiu) jiné opylení vyžadují např. některé odrůdy C. clementina. V době květu (v našich podmínkách asi od konce unora do konce května podle podmínek pěstování) doporučuji maximálně větrat, aby teplota nepřekračovala doporučenou teplotu tj. mezi 12 - 18°C. Po uspěšném zvládnutí první etapy kvetení citrusu nastává druhá etepa kde se již mohou teploty zvýšit ovšem opět s omezením neměly by jít přes 30°C. Většina citrusu v takových podmínkách mladé plody masívně zhazuje.
Plodnost u roubovaných rostlin citrusů začíná ve druhém roce po naroubovaní.Je velký rozdíl mít plodící citrus v květináči nebo ve volné půdě. V květináči je omezený prostor pro kořeny, když množství dostupných živin je dáno tím jak často a čím citrus hnojíme. V nádobě nemůžeme čekat žádné zázraky v plodnosti. Rostlina plodit bude, ale plody budou s velkou pravděpodobností menší než na rostlině ve volné půdě skleníku či foliovníku. Ve volné půdě je plodnost nesrovnatelně větší a plody mají správnou odrůdovou velikost i zbarvení. Rostlina ve volné půdě není v podstatě ničím omezena v tvorbě kořenů pod zemí, ale je omezena dostupným prostorem ve skleníku či foliovníku ( výška konstrukce a hustota výsadby). Citrusy ve volné půdě netrpí vysycháním zeminy jako rostliny pěstované v nádobách. Jejich růst je bujnější a plodnost vyšší.
Plody citrusu v době zralosti raději stříháme nužkami z duvodu čistého řezu, po kterém na rostlině nezůstávají zbytky kůry, které jsou v zimním období zdrojem plísní. Tyto plísně nám mužou zničit celou rostlinu. tento problém je většinou u mandarin unshiu nebo klementin u kterých nedrží slupka pevně na segmentech dužiny. Citroníky, pomeranče ani grepy tímto netrpí. Plody se většinou v době zralosti utrhnou bez poškození kůry.
v bytech se snažíme pěstovat jen omezený počet druhů citrusů. Volíme druhy s menšími plody a malými listy. Tato skupina citrusů se označuje jako ornamentální čili okrasné citrusy. Většinou se jedná o tyto druhy a odrůdy : Citrus madurensis - Kalamondin v obchodě běžně označený jako Citrus mitis, Fortunela obovata, Fortunela margarita a Fortunela japonika. Dále se pod tímto označením dováží i některé citroníky jako Meyer, Lunario případně hybridní citrusy typu Ponderosy nebo Lipo.
pěstební prostory pro pěstování subtropických ovocných dřevin dělíme na vytápěné kde teplota neklesá pod 10°C, temperované s teplotou okolo 0 až 5°C a studené kde se teplota pohybuje již pod bodem mrazu.
Skleník mužeme postavit několika způsoby:
1) zapuštěný v zemi - tranšej k vytápění slouží teploz okolní země má své výhody i nevýhody. Největší výhoda absence vytápění v případě že je stzavba dobře provedena. Nevýhody - na jaře pozdní nástup do vegetace, prostor se dlouho nahřívá a rostliny pozdě raší zato na podzim je vegetace delší. Zem je nahřátá a dlouho drží teplo. Menší rostliny mají velký nedostatek světla.
2) částečně zapuštěný skleník má výhody tranšeje i výhody skleníku nad zemí. Hloubka zapuštění je jen okolo 1 metru a výška nadzemní části je jen otázkou finančních možností stavitele. Rostliny mají dostatek světla k růstu a tvoří pravidelné koruny s bohatou násadou plodů. Vnitřní prostor skleníku je nutné v zimním období vytápět. Tepelné ztráty prostupem tepla jsou vyšší než dodá snížená uroveň zeminy. Je nutná instalace topení odpovídajícího tepelného výkonu. Tento typ skleníku lze vylepšit vzduchotechnikou, která do rozvodu v zemi vhání přehřátý vzduch z vrchní části skleníku a ohřívá zeminu.
3) solární skleníky mají takový tvar, který ziskává maximum tepla v zimních měsících. V létě je takový skleník bez řádného větrání nevyhovující. Rychle se přehřívá.
Dnešní moderní konstrukce z pozinkovaných profilů umožnují stavby skleníku o kterých se nám ani nesnilo stačí jen maličkost dostatek financi a místa.
Ve všech typech skleníku se v zimě bojuje s vysokou vzdušnou vlhkostí.
foliovníky s dvojitou nafukovanou folii jsou dobrou a mnohem levnější alternativou pěstebních ploch. Technologie výroby folii je dnes taková, že folie vydrží poměrně bez problému v našich podmínkách 10 a více let. Cena folii je ruzná začíná většinou okolo 1euro/m2.Z folie se většinou dělají dnešní moderní skleníky a folivníky. Velmi rozšířené foliové tunely připadně multibloky ( spojení několika tunelu do jednoho bloku) mají většinou boky z polykarbonátu, ale střecha je zásadně z dvojité nafukované folie o síle 2 x 200 mikronu.
citrusy jsou subtropicke a některé i tropické stromy či keře, proto mnohem lépe rostou ve volné půdě skleníku či foliovníku než v květináči. Je jen na nás jaké podmínky jim připravíme a z dlouhodobého hlediska i udržíme. V zimě to znamená zásadně nedopustit pokles teplot na rizikové hodnoty, které jsou dost ruzné a pohybuji se ve většině případu mezi -3 až -8°C. Tyto teploty neplatí pro podnožové citrusy které snesou pokles pod -10°C bez většího poškození. V létě je nutné prostor skleníku dobře větrat aby se tepltoa přiliš nezvyšovala nad 40°C. Tato teplota je dobrá jen v kombinaci s téměř 100% vzdušnou vlhkosti. V jiném případě dochází k poškození rostlin vysokou teplotou. Pokud se nám podaří udržet všechny podmínky v rovnováze můžeme očekávat bohatou úrodu krásných plodů v obrovském množství ( podle plochy skleníku)
vytápění je v našich klimatických podmínkách v zimě nutností. V současné době existuje celá řada technologii vhodných pro vytápění skleníku.
1) tepelné čerpadlo vzduch - vzduch - ideální kombinace spojená s poměrně nízkou pořizovací cenou a nízkými provozními náklady. Má jen 2 nevýhody. První je závislost na rozvodné síti a druhá je, že topí jen do určité záporné teploty většinou okolo -15°C.
2) elektřinou - má to opět své výhody, ale zároveň obrovské nevýhody. Pokud zvolíme tentot yp vytápění snažíme se vše zapojit přes termostaty tak aby se ve skleniku udržovala z dlouhodobého hlediska vhodná teplota pro přezimování rostlin. Výhody tohoto systému plynou jen v tom ohledu že pořicovací cena je poměrně nízká a přes spínání termostaty je k dispozici jen teplo nezbytně nutné k udržení přijatelné teploty. Nevýhody pramení již z poměrně vysoké spotřeby elektřiny a jeji ceny a závislosti na rozvodné síti.
3) kotle na tuhá paliva
tyto kotle rozdělujeme na několik typů a to podle toho jakým způsobem se v kotli spaluje použitá surovina.
a) kotle na peletky - velmi účinný kotel pro menší i velké skleníky. Poměrně vysoká počáteční investice ale následně velmi levný provoz a vysoká trvanlivost kotle. Kotel je poloautomat nebo plně automatický se zásobnikem a šnekovým dopravnikem paliva ( peletek). Zásobník vystačí podle objemu až na jeden týden topení.
b) kotle na dřevoplyn - opět velmi učiné a kvalitní kotle na dřevní hmotu. Topíme jen suchým dřevem ( poleny) nutná pravidelná obsluha ( přikladání). Nižší pořizovací cena s levným provozem je hodně zajímavé řešení.
c) kotle na dřevní štěpku - opět plně automatické s vysokou učíností a možností spalovat dřevní štěpku, peletky či velmi krátké kusové dřevo do délky 8 - 10 cm. Poměrně vysoké pořizovací náklady spojené s velmi levným provozem.
d)kotle klasické na spalování uhlí - vysoká učinost s nízkou cenou, ale méně ekologickým palivem a nutným přikládáním není z mého hlediska vhodná volba.
4) kotle na zemní plyn - v dnešní době asi jedno z nejdražších možností vytápění skleníku. Je ekologicky šetrné ovšem velmi drahé a plně automatické.
